Z archivu Muzea MB

Klub

6. 2. 2019

Můj příběh

Autor: František Matoušek

Hodnocení:

(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Daniela Řeřichová 3.2.2021 08:39

Krásná vzpomínka. Se školou jsme chodívali bruslit na zamrzlé rameno Vltavy. S kamarádkami na Nikolajku nebo na Štvanici. Když jsem v deseti dostala své první bílé krasobruslařské boty, připadala jsem si jako Hana Mašková.

Libor Farský 13.2.2019 13:50

Bezva počteníčko.

Libuše Heulerová 13.2.2019 08:08

Františku, krásná vzpomínka. Připomnělo mi to šlajfky, vytahané mokré tepláky, jednou jsem se i probořila, ale jen jednou nohou. Prostě prima dětství.

Alena Tollarová 11.2.2019 12:49

Moc krásná vzpomínka mě taky vrátila do bruslařského dětství "na lukách", však jsem bydlela v Lukavci. Tak ráda bych si to ještě zkusila, ale bojím se. Vyplavila se mi i vzpomínka na strýce, který v 75 letech bruslil na zamrzlých lagunách, které zůstaly v polích po povodních 2002.

Danka Rotyková 8.2.2019 11:43

Krásná vzpomínka, která mne přivedla k tomu, abych si také vzpomněla na mé dětství a bruslení s dětmi u nás na vsi. Bylo to o to příjemnější, že jsme se na zamrzlý rybník a posléze i kluziště dívali přímo z našeho domu. Paráda, bylo to nádherné. Byla jsem tehdy šťasná i přesto, že jsme si brusle musely se sestrou půjčovat

Hana Rypáčková 8.2.2019 09:38

Hezké, vždy začnu taky vzpomínat na bruslení na Otavě před pivovarem. Byly tam nebezpečné díry po těžbě ledu.

Eva Mužíková 7.2.2019 19:50

Františku, takovéto vzpomínání mne moc baví. Pochopitelně i já jsem začínala na šlajfkách. U nás tekl loukami náhon od papírny. V zimě na něm udělali naši rodiče bariéru a voda se roztekla široko daleko do těch luk. Vytvořila se tak mělká vodní plocha, po zamrznutí ráj pro nás, děti. Rodiče se nebáli, že se led proboří a tak nás pouštěli bez dozoru. Nádherná léta...

Marie Seitlová 7.2.2019 19:33

Pěkná vzpomínka.

František Matoušek 7.2.2019 15:05

Děkuji za pozitivní slova. Musím se přiznat, že ještě dnes rád bruslím a asi ve mě jakási frajeřina zůstala z mého dětství, předvádím se před vnučkami. Jednou se mi to nevyplatilo a při jedné "předváděčce" přišel pád a narazil jsem si asi žebra, alespoň dva měsíce jsem to cítil při každém prudším pohybu.

Dana Kolářová 7.2.2019 09:31

Moc hezká vzpomínka.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá