Fotografie starých píchacích hodin je z Aukro

Moje první zaměstnání

10. 2. 2019

Můj příběh

Autor: Vladislava Dejmková

Hodnocení:

(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 11.2.2019 08:01

Na první zaměstnání určitě člověk s odstupem času vzpomína, s jakou nejistotou nastupuje, jaký bude kolektiv, Nové začátky, nového úseku života.

Zdenka Jírová 11.2.2019 00:52

Záluží u Litvínova.

Hana Rypáčková 10.2.2019 19:55

No, na Temelín to nevypadalo.. Ten byl ve hvězdách.. .Hádala jsem nějakou chemičku..

Danka Rotyková 10.2.2019 18:58

???

Zuzana Pivcová 10.2.2019 18:32

Já jsem tipovala Hradec Králové, ale příspěvek jsem četla jen při přípravě k vydání, dnes jsem nebyla doma, až teď. Vidím, že už je vše vyřešeno. Ale nevadí, pro mě je vždycky hlavně zajímavé číst, jak jednotliví lidé začínali pracovat.

Vladislava Dejmková 10.2.2019 18:02

Tehdy jsem pracovala ve Východočeských chemických závodech v Semtíně u Pardubic. Během času došlo k mnoha změnám, firmy Synthesia a Explosia jsou následníky původních VCHZ. A ne jedinými.

Dana Kolářová 10.2.2019 17:38

Netuším.

Eva Mužíková 10.2.2019 17:13

Netuším. Těším se na pokračování.

Věra Lišková 10.2.2019 16:30

Musela jsem se kouknout na mapu, vzhledem k dojíždění trolejbusem, , že by přímo Explosia, jak píše Dana, nebo je tam ještě závod Synthesia.

Dana Puchalská 10.2.2019 14:50

Ano na Záluží jsem si nevzpomněla.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá