Šel dráteník po silnici
FOTO: autorka

Šel dráteník po silnici

14. 2. 2019

A došel až do Národního zemědělského muzea, aby se tam pochlubil, že umí víc, než jen „zadrátovat hrnec s dvouma uchama“. A má skutečně čím se chlubit. Umí nejen zadrátovat, ale i udrátovat spoustu krásných věcí. Posuďte sami. Text jsem pro vás vybrala z vystavených panelů.

Drátenictví představuje významný kulturní fenomén a dráteník byl dlouho vnímán jako symbol Slovenska. První písemné zmínky o drátenících sahají na konec 17. a začátek 18. století. Dráteníci, prostí obyvatelé chudých podhorských vsí, dokázali proniknout do celého světa – nejdříve do Polska a Dolních Uher, v 18. století do Čech. Později vandrovali přes Slezsko a Halič do Ruska, do střední Asie, na Zakavkazsko, Sibiř, Blízký Východ, do Afriky a na Balkán. Ve 2. polovině 19. století putovali přes Německo do Francie a Belgie, Švýcarska, Anglie, USA, Kanady, Mexika, Chile, Brazílie a Argentiny.

Zpočátku se opravovaly jen poškozené a rozbité dřevěné, hliněné a proutěné nádoby sešíváním a oplétáním. Velké rozšíření keramického nádobí postupně vytvořilo poptávku po mistrech, kteří ho dokázali zpevnit a opravit. Později se začaly vyrábět drobné užitkové předměty – pastičky na myši, síta na prosívání a sítě do oken. Kvalitativní změnu vnesl do řemesla přechod na dílenskou a manufakturní výrobu. Rozšířila se škála drátenických výrobků i jejich technické a estetické řešení a ornamentika. Dráteníci opět vandrovali za prací do mnoha zemí Evropy, Severní Ameriky a Afriky, do střední Asie a na Blízký východ. Ve 2. polovině 19. a na počátku 20. století bylo drátenické řemeslo počtem výrobců, různorodostí výrobků i kvalitou prezentace na svém vrcholu. Po první světové válce začalo drátenictví upadat kvůli konkurenci průmyslových výrobků.

Industrializace v 19. století přinášela na trh stále více kovových předmětů pro domácnost, takže keramické zboží ztrácelo na významu. K tradičním užitkovým předmětům jako jsou věšáky, poličky a kuchyňské náčiní přibyla stínítka na lampy, pro hotely produkovaly drátenické firmy stojany na vaření vajec, pro hostince nosiče na půllitry a košíky na vaření brambor, pro děti nábytek pro panenky, pro lékaře dlahy na zlomeniny.

Postava dráteníka byla oblíbeným námětem malířů a grafiků. Dráteníci poutali pozornost charakteristickým vzhledem a oděvem. Stali se nejznámějšími představiteli Slováků ve světě. Nosili soukenné nohavice a přes košili kabát zvaný huňa, obuti byli do krpců. Jídlo a výdělek nosili v brašně zvané kapsa. Kola drátu a někdy i zboží nosili na háčcích řemene přehozeného přes rameno. Hlavu pokrýval široký klobouk strecháň nebo malý brousek. Dráteníci symbolizují chudobu, ale zároveň i šikovnost a důvtip. Postava dráteníka se vyskytuje také v literatuře, divadle a na pohlednicích. V divadle ji v Čechách prvně vytvořil hudební skladatel a autor české hymny František Škroup v opeře Dráteník. Poprvé  byla uvedena roku 1826 ve Stavovském divadle. Nejznámější se stala opereta Franze Lehára „Der Rastelbinder“, jejíž premiéra se uskutečnila ve Vídni v roce 1902.

V roce 2017 bylo drátenictví zapsáno na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Opět se musím omluvit za osvětlené fotky. Jak sami uvidíte, výstava je situována na chodbě, jejíž obě stěny jsou prosklené.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Vávrová
Věrko, moc se mi to líbí, mám řemesla ráda. Drátování jsem viděla ve skanzenu Vísecká rychta v Kravařích na Českolipsku. Z dětství znám od babičky výraz "pasťurky na myšurky", které jí dráteník ze Slovenska nabízel.
ivana kosťunová
To je úžasné, co vše jde zdrátovat :))
Věra Ježková
Děkuji vám. Líbilo se mi, že výstava je neobvyklá. Neměla jsem na mysli vystavení exponátů ve vitrínách, ale to, že prosklenými stěnami chodby do nich vnikalo světlo. Jani, tvoje poslední věta je skvělá.
Naděžda Špásová
Dráteníka jsem zažila jednou ve skanzenu Veselý Kopec na Chrudimsku. Tvoje fotky jsou super.
Eva Mužíková
Věrko, vyvolala jsi ve mně vzpomínky. Moje maminka měla doma několik odrátovaných hrnců, byly velmi oblíbené, nevím kam přišly... Hezký příspěvek jako vždy. Díky.
Jarmila Nedvídková
Moc hezky jste nám přiblížila drátenické řemeslo. Vyvolalo to u mně vzpomínku na dětství, kdy se asi třikrát za rok objevil u nás pán, který vyvolával "drátovat, flikovat" a lidi mu nosili džbánky, hrnce,kastroly. A my, hlouček dětí pak sledovaly jak to doslova na koleně spravuje. Drátkování je mi blízké. Dcera mnoho let odrátkovává kamínky, jak obyčejné, tak drahé, a z drátků a korálků vytváří stromečky, kvítečka, srdíčka atd.
Jana Šenbergerová
Když jsem byla malá, několikrát u nás podomní dráteník byl. Babička měla odrátovaný nějaký kamenáč (keramický hrnec). Věrko, tvoje reportáže z výstav jsou vždycky výstavní.
Zuzana Pivcová
Skoro ve všech muzejních sbírkách je návštěvník, pokud je to vůbec dovoleno, nucen fotit přes sklo. Ty máš obrázky moc pěkné a hlavně názorné. Pamatuji si, že babička s dědečkem měli kdysi nějaký zadrátovaný hrnec. Kromě uvedeného Škroupa jsem však o tomto řemesle v jiné souvislosti neslyšela, až nyní.
Hana Nováková
Věro, krásné kousky, děkuji že jste se podělila s výstavou a fotky jsou prima, není se za co omlouvat..
Mirek Hahn
Zajímavé. Nejvíc se mi líbí zdrátovaná keramika. Babička měla ještě nějaký zdrátovaný zelák.....

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.