Únor bílý pole sílí, a tak mě vůbec nemrzelo, když začátkem února napadla pěkná hromada sněhu a milosrdně zakryla všechen ten nepořádek, který ukázala nahatá příroda.
Každá sněhová vločka proměněná v kapičku vody je žádoucí. Krajina je po předchozích hubených letech na vláhu vyprahlá a rozumný hospodář se raduje, že té vláhy trochu přibude.
Jenže jak se únor překulil do druhé poloviny, sníh zmizel jako mávnutím kouzelného proutku. Ptáci zpívají jako o závod, ze zimovišť se vracejí divoké husy, labutě a dokonce i první čápi. Bělostné sněženky a jiná jarní kvítka vystrkují zvědavé hlavičky a děvčata, ta začnou odkládat kabátky, šály a pro potěchu mužských očí zkracovat sukénky.
Vyžeňte neduhy ze svých příbytků a nadechněte se voňavého povětří. Jaro je tu.
(A možná se pletu a zima ještě vystrčí růžky a zatne do jara studené drápky).
