Vyznání lásky ve vyšším věku. Jak na to?

Když ženy mají rády pozornost a něžnosti. Ale pokud ženě muž donese čaj do postele, když jí není dobře, snaží se jí pomoci,myslím, že tím vyjádří své city beze slov. Oni ti ukecaní, co všechno dávají najevo až moc, nebývají ti praví. Ale ti , co se mají rádi, si poradí bez návodu určitě.

Já ty zdrobněliny přímo nenávidím. Raději mám holku, která mně pošle do ...

Přikláním se k názoru Zuzany. Nemiluji zdrobněliny a nikdy bych si nepřála, aby mě muž oslovoval" Zlato nebo Lásko ap.". Mě ,když to slyším někde okolo, vždy napadne, že má těch Lásek nebo Zlat víc a tak, aby se mu to nepletlo, tak je takto oslovuje. Netvrdím, že jsme si za svobodna s mužem neříkali něžnosti, ale to bylo v úzkém soukromí a bylo nám kolkem 20 .

Jak na to? Úplně normálně bez ohledu na věk! :-)

Nemám zkušenosti, ale je dost možné, že při sbližování v pokročilejším věku jsou lidi rozpačití zrovna jako v pubertě. Co je v soukromí, to je každého věc. Na veřejnosti může působit přehnané ťu ťu ťu úsměvně. Na druhou stranu zpozorním i ve školce v šatně, když někde v prostoru slyším miláčku, obuj si botičky, a ono to patří dítěti.

Souhlasím s Olgou, i když bych to úplně nenazvala dětinštěním, ale musí být opravdu oba dva naladěni na stejnou frekvenci. Já na žvatlání a zdrobněliny nejsem. Jednou jsem zažila po příchodu do Prahy kolegu, s kterým jsem se skamarádila, vyhovovalo mi i jeho tehdejší "Čoveče Zuzko". Pak mě po čase doprovázel a při pokusu o sblížení začal volit slova ručičky, nožičky, hodná holčička a mnohá horší a to byl definitivní konec. Každý je jiný a věřím, že mnohým se to líbí a nijak je nekritizuji.

Přidávám se k vyjádření Věrky. Za mě -měly by za nás mluvit činy, protože slibem nezarnoutíš a někdy jsou slova jen planá gesta.

Na veřejnosti se k sobě chováme přiměřeně věku: držíme se za ruce, dáme si pusu, oslovujeme se jménem. V soukromí do toho nikomu nic není. Články paní Hofmanové mám taky ráda. Hani R., prima, beru to. :-)

Pokud chtějí dětinštět oba je to v pořádku pokud jen jeden je to trapnost.

S chutí jsem se zasmála a můžu s čistým svědomím napsat, že se nepotýkám. S vyznáváním ani s ničím jiným. Ale chápu, že prostě někomu ten život bez návodu nejde a nejde....