Jak jsem selhala a nestala se frontovou bojovnicí

Jak jsem selhala a nestala se frontovou bojovnicí

10. 3. 2019

Byla jsem požádána dojít do Lidlu pro nějaké věci vnukům. Musíš tam být přesně na sedmou, přikázala mi dcera. Dostavila jsem se těsně před sedmou. Dveře byly ještě zavřené, ale před nimi už srocený dav. Asi si jdou pro svačinu do práce, pomyslela jsem si naivně.

Zařadila jsem se dozadu. Pak se dveře otevřely a vypuklo šílenství. Všichni začali utíkat k druhým dveřím, jako kdyby někde vyhlásili poplach. Tak ti si zřejmě nejdou pro rohlíky! Připomnělo mi to scénu ze zpráv, jak v Americe v období slev se lidi ženou jak stádo bizonů, přední řady padají a dojíždějí ke stojanům s oděvy po břiše. Ostatní používají vozíky jako beranidla, a kdo padne, tak má holt smůlu. Dav ho nemilosrdně převálcuje.

Tak tohle teda rozhodně nemůžu riskovat…znám se, v nejkritičtější chvíli mi lupne v koleni nebo píchne v kotníku a já budu ta, co dojede po břiše! A pak, ta hrůza, až to někdo natočí na telefon a pošle to do Novy!

Taky jsem si v mžiku vybavila období socialismu, když přišly do jedné jediné obuvi v městečku dětské boty. Byly to nervy, jestli se na mě dostanou dvoje, kdyby ne, holky by musely chodit do školky bosy! Tenkrát jsem to ještě uhrála, boty přišly všechny stejného druhu, takže téměř všichni ve školce měli stejné. Dcery pak chodily domů v cizích botách, protože jsme museli vzít zavděk těmi, které tam zbyly – za naše, celkem hezké, jsme obdrželi okopané a větší. Druhý den ráno jsem musela ve školce potupně prohlížet ostatní děti, kdo z nich má boty naše.

Abych ale pokračovala – když jsem dorazila ke kontejnerům, nebyly pro dav lidí vidět. Zato nad nimi už lítalo ve vzduchu spodní prádlo a jiné hadry. Ke kontejnerům nebylo lze se dostat. Pak jsem přece jen uviděla nějakou díru mezi dvěma frontovými bojovnicemi, a tak jsem tou dírou prostrčila ruku a naslepo hrabala v kontejneru, abych aspoň něco vytáhla a neprojevila se jako neschopná babička, která nic nepřinese. Frontové bojovnice zjistily v kontejneru cizí element a vynadaly mi. Stáhla jsem se a řekla si, že tohle teda nemám zapotřebí.

Přišla jsem domů otrávená a s prázdnou. A v noci mě pronásledoval příšerný sen, jak se peru s nějakou ženskou v krámu o kus sejra…

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Také mně se Váš příběh líbí, nepostrádal vtip. Do Lídlu chodím běžně nakupovat, ranní frontu jsem nikdy neabsolvovala a určitě ani nebudu.
Margita Melegova
Slysela jsem, ze to tak chodi, nezazila jsem to, chodim nakupovat odpoledne az vsichni uspokoji sve potreby a zajmy.
Danka Rotyková
Tak tohle jsem ještě nezažila. Asi proto, že když někde vidím frontu, odcházím. Asi nechci vzpomínat na doby minulé. Ale pobavilo mně to, díky, Jano.
ivana kosťunová
Ve frontách jsem nebojovala ani za minulého režimu, při své tělesné konstituci bych stejně byla bez šance. I když je to vtipně podané, otřásla jsem se hrůzou jen při té vzpomínce.
Jana Hošková
Nebojte se, Jarmilo, to by bylo, abychom ty Ukrajinky nedoběhly ! :-)
Jana Hošková
Souhlasím, má jmenovkyně Jano, já taky bytostně nesnáším davy. Včera jsem po dlouhé době zavítala z donucení na Staromák a mám toho zas na dlouhou dobu dost...v lese je mi nějak líp !
Jarmila Komberec Jakubcová
Moc hezky a vtipně napsané. Podobnou scénu jsem zažila v loni ve Lvově na Ukrajině, kde jsem byla na poznávačce a šli jsme si tam všichni účastníci zájezdu koupit nějakou svačinu. Ukrajinky nás naprosto převálcovaly, to co jsem viděla se neděje asi ani v Americe.
Jana Kollinová
Pobavila jsem se. Běžet v davu tělo na tělo mi nehrozí, davy nesnáším!
Elena Valeriánová
Jednou jsem se také nechala zlákat. Autobus mě dovezl k Lidlu již před půl sedmou, byla tma a řezavý mráz zalézal pod límec. U dveří stála jedna paní. V sedm už tam byl dav. Dav znalý taktiky útoku. Převálcoval mě, všichni chtěli to co já. Dámskou bundičku. Velikost 46 měli jeden kus a ten mi doslova vyrval z ruky pán se slovy " to chci já". Tak jsem mu ji udiveně přenechala a se slovy, tak toto mi za to nestojí, jsem si klidně nakoupila nějaké potraviny, prvním busem odjela domů. Bundu jsem si objednala z e-shopu. Už by mě tam nikdo nedostal. Článek je bezva, vidím ty situace před sebou jako na filmovém pásku.
Naděžda Špásová
Jano, hezky se to četlo. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.