Jedeme do Afriky, jedeme do Zimbabwe...
Ilustrační foto: pixabay.com

Jedeme do Afriky, jedeme do Zimbabwe...

9. 3. 2019

Schránka byla opět narvaná letáky. Zatím jsem se nedostala k tomu, abych na ni nalepila vzkaz „Letáky nevhazovat“, a tak jeden za druhým končí v krabici, která jednou za měsíc putuje do sběru. Přihraji tak vnoučkovi nějaké to kilo papíru navíc, aniž bych je stačila alespoň prolistovat.

Dnešní příděl by nedopadl jinak, kdyby na mě z barevného papíru nevykoukl nápis „S námi na Plitvická jezera“. Zrovna nedávno jsme si s manželem říkali, že jsme dlouho nikde nebyli a shodou okolností Plitvická jezera toužil jednou navštívit, protože se tam natáčel Vinnetou a na něm on přeci vyrostl. Leták jsme tedy pečlivě prostudovali, cena byla přijatelná, termín taky, vyjíždělo se v pátek a příjezd byl v neděli. Termín jsme vybírali obzvlášť pečlivě, protože jsme v tom samém měsíci měli již zaplacený víkendový pobyt v nejromantičtějším českém městě, kde byl nástup určen na sobotu a odjezd na pondělí.  Jednalo se  o cestovku známou a důvěryhodnou, takže jsme dlouho neváhali a tento zájezd jsme si zarezervovali.  Protože míst bylo údajně podstatně méně než zájemců, bylo nutné ho zároveň ihned zaplatit. Komunikace mezi mnou a cestovkou probíhala pak už jen prostřednictvím e-mailu, odeslala jsem doklad o úhradě, kterou manžel bleskově provedl,  obdržela jsem smlouvu a podmínky, odeslala jsem podepsané zpět, pak přišly pokyny co si vzít s sebou, na co nezapomenout, poté informace, jaký bude program, jaký autobus nás poveze, kdy a kde nastoupit. Průběžně přišlo  ještě několik dalších e-mailů, ale z nedostatku času nedošlo k jejich řádnému přečtení. Pro jistotu jsem je přeposílala i manželovi.  Na tento výlet jsme se tak moc těšili, že jsme si  kupičku věcí, které s sebou budeme potřebovat, chystali v mírném předstihu.. Jsme už stárnoucí manželé a ti to tak dělají, ne? Ještě jsem si honem šla koupit kalhoty, protože ty z loňska mi zase sežraly potvůrky kalorie. Sehnala jsem úplně suprové, značkové, za úžasnou cenu, zrovna byly v akci – a to jsem žádný leták nestudovala. „Jedeme do Afriky, jedeme do Zimbabwe, jedeme na výlet“, broukám si a manžel mi povídá: „Už jsem si také vypsal dovolenku, na pondělí mám již vyjednaný zástup.“ „Na pondělí?“ zpozorněla jsem. „Vždyť v pondělí už budeme v práci, když v pátek vyrážíme“, opáčila jsem. „No to asi ne, když se v pondělí vracíme“, dotčeně odpověděl. „Aha“, hlesla jsem a uvědomila jsem si, že jsem si teda tu dovolenku vyplnila špatně. Hned druhý den jsem ji zrušila a místo pátku jsem si přepsala dovolenou na pondělí, jako manžel.

Zítra jedeme směr Praha a pak ta vytoužená Plitvická jezera. Připravuji doklady, peníze, chystám se, že usmažím řízky, když v tom se ozve telefon. Z mobilu slyším naštvaný hlas: „Tady řidič, vy s námi jedete na Plitvická jezera?“ Odpovídám mu, že ano, ale že až zítra v šest. „No to těžko, za chvíli odjíždíme, za jak dlouho tu budete?“, ptá se nervózně. „Ale ne, to je omyl, my vážně jedeme zítra“, přesvědčuji ho. V tu chvíli mi svítá! Tuhnou mi rysy, polévá mě horko. „Nedá se nic dělat, jeďte bez nás, do Prahy to máme sto kilometrů a během dvaceti minut tam ani při troše dobré vůle nedorazíme. Omlouvám se“, típám hovor. Manžel zvedá oči od novin. „Něco se děje?“, táže se. „Ne, nic zásadního, miláčku,  buď v klidu“, vztekle odpovídám. „Jen že v tý Praze jsme měli být už dneska  a ta jezera prostě nestíháme“. Nechápavě na mě zíral. Šla jsem se podívat na emaily z cestovky a ten poslední byl zcela jasný a výstižný, kromě data, měsíce a roku tam bylo napsáno, že se jedná o pátek. Důsledná cestovka. Jak jen jsem mohla být tak blbá, že jsem nezkontrolovala datum, už když mi manžel tvrdil, že je to jinak, než jsem si myslela, jak to, že jsem hned měnila dovolenku, aniž bych si znovu vše ověřila? Jak to, že výstražný majáček nezafungoval?  To mi tedy hlava nebere. On byl vždy ten, kdo měl tyhle věci pod kontrolou a já si vůbec nepřipustila, že by se mohl mýlit. A on si ty dva pobyty prostě popletl a byl tak přesvědčivý, že jsem v  tu chvíli vůbec nezapochybovala, že i on se může splést.  Nastala divoká diskuze, kde jsem si připadala jak Iva Janžurová v notoricky známé scénce s Felixem Holzmannem u pokladny kina. No, ale pozdě bycha honiti, výlet se protentokrát nekoná a penízky propadnou.

Víkend jsme tedy tradičně trávili na chatě. Ovšem manžel ho zpestřil tím, že si půjčil projektor a za zvuků cvrčků pustil venku Poklad na Stříbrném jezeře a poté dokumentární film o Plitvických jezerech.

 

 

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(4.9 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
To se vám v té chvíli muselo rozbušit srdce, když řidič zavolal. My jsme před dvěma lety si zaplatili pobyt v Krkonoších byl to podvodný majitel, bylo nás moc kdo přišel o peníze sice jsme byli vyzvání abychom to nahlásili na policii, ale nic se nedělo. Jak říkám, jsou horší věci. Máte zážitek na který budete vždy s úsměvem vzpomínat
Alena Tollarová
Odjezd jsme nikdy nezmeškali, tak si zkouším tu situaci představit. Veselo asi nebylo, ale vyřešili jste to elegantně. Je zvláštní, že když jsme na dovolenou neodjeli díky manželově náhlé zdr. indispozici, byla jsem docela klidná a propadnutých tisíců neželela. Ještě jsou lidi, co v Chorvatsku nikdy nebyli, např. já :)
Eva Mužíková
Moc hezký příběh. Já jsem nic co se týče zájezdů nepopletla. Mne se synem zapomněla cestovka naložit v hotelu, směr domů. Dovolenou nám tak nechtěně prodloužila / ale vše zaplatila /.
Věra Lišková
Někdy je naše představa krásnější než skutečnost. Poklad na Stříbrném jezeře jsem viděla několikrát, byl to v mládí můj oblíbený film. Plitvická jezera jsou krásná, ale je na ně asi třeba více času, než jedno odpoledne, jak jsme měli my. Koukala jsem trochu zklamaně. Vodopády byly v létě jen malé, největší jsou na jaře, pak je málo vody. Pak jsme šli po cestě podél jezera, ale rychle, aby se stihl parník. Krátká projížďka po jezeře a zpátky do autobusu. Mám raději více volnosti, než stále hlídání, aby na nás skupina nečekala, nějak jsem si to neužila.
Dana Puchalská
Naši přátelé zase přijeli na letiště o den dříve. A divili se, kde že je ten průvodce.
Zuzana Pivcová
Já jsem si jednou spletla datum služební cesty!! Cílem byla jako většinou konference k 2. světové válce. Ta konference byla od pondělí do středy, měla jsem tam přijet v neděli. Jenže jsem podle data zadala sobotu až úterý, nikdo se nad tím nepozastavil, já to zjistila až před odjezdem, když už bylo vše vyřízené, včetně jízdenky a hotelu. Tak jsem se musela předčasně vrátit v úterý. No, a s doklady, to jsem zažila pána, který s námi cestoval s manželkou na zájezd do SRN. Na hranici zjistil (to se ještě jezdilo na pas), že si místo svého vzal pas dcery!! Nic nepomohlo, vysadili ho a paní musela jet sama. Dáky za pěkný příspěvek.
Hana Rypáčková
Buď nevyřízený pas, nemoc nebo zmeškání. Viz major , jak se říká...
ivana kosťunová
Dovedu si to představit. Muži dokáží být velmi sebejistí, a my o sobě zase někdy zbytečně pochybujeme. Já to zažívám při jízdě autem, kdy já řídím a manžel naviguje. Já si sice myslím, že bychiom tady měli zahnout doprava, ale když on si je tak jistý, že mám jet rovně, že se nechám přesvědčit , a pak samozřejmě zabloudíme. :))
Věra Ježková
Smůla. Ale horší by bylo, kdybyste na hranicích zjistili, že nemáte doklady.
Hana Nováková
Teď se tomu jistě zasmějete, ale jistě tenkrát to takové legrace nebyla a peníze fuč. Já vždy říkám: Když nejde o život, jde.... a tak se tím snažím řídit celý život. Manžel to vtipně vyřešil.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 48. týden

V čase adventním a vánočním často televizní stanice nabízí divákům známé filmy a pohádky. Tento týden si budete moci v kvízu vyzkoušet, jak dobře je znáte.