Jihozápad Turecka jsem viděl už dříve. Tentokrát jsem se vydal s cestovkou do Kappadokye a kraje Anatolye.
Skupinu nás, 36 návštěvníků, vedla blonďatá Řekyně Veronika, vdaná za Turka, s moravským původem. Povídala nám místní aktuality, pro Čechy většinou neznámé. Ubytování bylo v luxusních hotelech, s polopenzí. Obědy byly nijaké. Turci na ně nejsou zvyklí. Snídaně a večeře pak luxusní. Po večeři jsem si dával devět dortů, ostatní spolucestující se na mne s údivem dívali. Vsázeli se, zda vůbec tolik sladkostí dojím? Dojedl jsem vždycky! Při rychlém jídle jsem se často pobryndal do klína, ochotný číšník mi ale rychle přinesl čistící ubrousky. V tomto místě jsem se musel očistit ale sám, on mi nepomohl. Pro vydání jídla jsme museli mít na ruce umělohmotný obojek. Nesměli jsme ho sundávat ani v noci!
Zájezd byl poznávací, s mnoha autobusovými zastávkami. Průvodkyně nás po každém příchodu přepočítávala.
Spolucestující byli starší, někteří o berlích, ba i nahluchlí. Při jejím výkladu si jeden natahoval prsty uši, směrem k jejímu výkladu. Manželské páry dokázaly sedět v autobusu mlčky; celý den
Poznávací zájezd byl autobusy, také 550 km denně! Tahle část Turecka je hornatá, především pískovcová, s podložím písku, divoká.
TURISTÉ
Japonci nosili ve zdejším vzorném ovzduší dýchací roušky, tak jsou nesoudní, ze sdělovacích prostředků. Chodil jsem jako poslední, „zadní voj“.
POČASÍ
Listopadové bylo subtropické, ve dne slunné a nad 22 stupňů. Pomeranče už dozrávaly. Na koupání v moři to nebylo. V noci bývaly dlouhé bouřky, s hromy a blesky. Bývala i průtrž mračen. Při jízdě v horách nám na autobus sněžilo. Zasněžené sopky, 6000 metrů, v té době nesoptily, zemětřesení nebylo.
NÁVYKY A ZVYKLOSTI
Nejsme tu dobře informováni. Tvrdí nám třeba, že Turci jsou zlí, Kurové hodní. Je to ale opačně! Chudší Kurdy naopak Turci zaměstnávají, v sezonním turistickém ruchu, ve svých hotelech.
Chetité tu zavedli první daň na světě. Ta byla jenom za prodej koní.
Jedna turecká hodina trvá dvě a půl našich evropských hodin.
Pracovní volno je v sobotu nebo v neděli. Pracovní týden musí mít každý pracovník volno jeden den v týdnu.
ZEMĚDĚLSTVÍ
Vyniká nejen vynikajícími čaji (ekologicky RIZE), také vynikajícími lískovými oříšky. Ty se přidávají do známé čokolády MILKA.
OBYVATELSTVO
Nejsou všichni tmaví. Ti na severu jsou dokonce modroocí a světlovlasí. Turci jsou ochotní a přátelští. Hned po příjezdu ke mně přiběhl mladý recepční a ukázal mi mou fotku, v mobilu. Prý vypadám stejně jako jeho profesor. Ovládají turistickou angličtinu. V obchodech se domlouvají ukazováním na prstech nebo vymačkáváním ceny na kalkulačce. Vždy se ptají, zda budeme platit lirami nebo eury? Dávají ale přednost eurům. Umí vše bleskurychle přepočítat na jejich liry.
Není tu vidět pracující Turky. Všechno je už dávno dodělané a hotové. Inu, turecké hospodářství!?
Měl jsem tu pocit bezpečí, ba i jako osamělý chodec v noci, v neznámém městě.
Turci se nekoupou ve vaně, jen se sprchují, pravou rukou. Ta je prý čistší.
Při modlitbě nesmí myslet na hříšné věci, ani si upšouknout. Stane-li se tak, musí začít modlitbu znovu!
Očistu mají buď krátkou, nebo dlouhou.
V mešitě se muži modlí vpředu, ženy za nimi nebo na balkoně.
Muži se musí pravidelně modlit, za pátečního poledne.
Pěstování květin před domy tam neznají.
JÍDLO A PITÍ
Po obléhání Vídně v ní zůstal jeden Turek. Nalil turecké těsto přímo na horký plát, do tvaru tureckého měsíce. Tak vznikly naše rohlíky. Vídeňanům hned zachutnaly. Čaje RIZO jsou ekologicky pěstované. Žádnou chemii nedostávají, v zimě je na jejich polích sníh a mráz, všichni škůdci sami uhynou.
Všude na ulicích je možno koupit silný čaj a kávu; většinou za 2 eura.
Neomezené pití balené vody jsme si předplatili eury, v našem autobusu. Vypouštěli ji ale na jejich WC, za místní liry.
Kdo si nepředplatil večeře, neudělal dobře. Utrmácený pak si v noci musel hledat, v neznámém městě a ve tmě, vzdálenou restauraci. My jsme tu jejich bohatou měli přímo v hotelu. Ti bez večeře pak nesměli poslouchat ani výklad průvodkyně, museli si vystoupit jinde a dříve!
Jednou jsem posedával v horské holubářské restauraci. Z ničeho nic vzlétl jejich holub. Po pár metrech skonal a padl na zem. Holubář zděšeně vyběhl, vzal ho do ruky a rozplakal se nad ním. Chtěl jsem si tu dát holubí pečeni, rozmyslel jsem si to. Dostal bych asi tu jeho mrtvolu.
Jednou nám naservírovali maso do popelníku.
Dorty jsou tu přeslazené, proti sladkosti se bojuje zmrzlinou. Tak se musí kousat. Je z kozího mléka.
Oblíbený je tu i jogurt.
Na snídani si potrpí v den pracovního volna. Trvá 10 -12 hodin. Bývají vejce a čaj, z dvoupatrové konvice. Oběd vynechávají, pak až sytě večeří.
Trochu mi vadily špinavé ruce prodavačů zmrzliny a nápojů. Měli černou špínu pod nehty. Nakonec jsem to ale přežil, bez újmy na zdraví.
Při večeři mezi námi pobíhala večerní uklízečka, nebylo při ní na zemi ani smítečko.
V restauracích pracují jenom číšníci. Servírka je tu vzácná.
PAMĚTIHODNOSTI
Jedna turecká mešita měla šest věží. Byla to ostuda, ta v Mecce také jenom! Ta v posvátném městě ale musela jich mít víc. Tak tam ještě jednu museli přistavět!
Dříve byl hlavním městem Turecka Istanbul. Ten byl k dobytí přímo z moře. Báli se, tak je teď hlavním městem Ankara, vzdálená od moře.
LETIŠTĚ
Prohlídky zpřísnily, nejen u nás, ale i v Turecku. Fotografování všude, detekce kovů na těle také, stěry rukou a pasů, jenom ale u žen.
JAZYKY
V listopadu, po sezóně tu byli především Češi, Číňané, jiní řvoucí a předbíhající Asiati a Rusové. Němky byly zimomřivé, zvláště, otevřel-li někdo okno. Co měli asi říkat jejich předkové u Stalingradu?
ATATURK od 1933
Je brán jako národní hrdina, jako u nás Masaryk. Nenáviděl islám. V manželství se Zubajdou byl jeden rok, vlastní děti neměl, ale mnoho jich adoptoval. Ženám zakázal zahalování obličeje. Mužům zakázal pokrývku hlavy. Po dřívějších válečných útrapách mu zachutnal alkohol, zemřel tak na jaterní cirhózu. Kdo uráží Atatürka, může dostat až pět let vězení! Začal poevropšťovat Turecko.
ERDOGAN
Povolil ženám zahalování, jak je jim libo. Mužům i původní čepice.
BANKOVNICTVÍ
Jejich bankomat také umí ukrást kartu. Nočním telefonátem ale vše lze rychle napravit.
DOPRAVA
Vzdálenosti jsou tu tisícikilometrové a zdlouhavé. Proto je jejich letecká doprava levná a dostupná.
NÁKUPY
Proti dotěrným prodavačům stačilo se bránit mnutím prstů pravé ruky. Hned pochopili, že už nemám „tintily vantily -chechtáky“.
KŘESŤANSTVÍ
Došlo sem za Římanů, asi v prvním století našeho letopočtu. Zda házeli i tady křesťany lvům, se neví. Jeskyně, v nichž bydleli, byly propojeny dlouhými tunely. Komíny měli dlouhé až 15 kilometrů, aby je dým neprozradil. Proti nevítaným návštěvníkům stříleli šípy. Hned za vchodem chovali dobytek. Další průlezy dál zavalovali kamenem, ve tvaru mlýnského kola.
Svatý Štěpán nesnášel Židy. Ukamenovali ho v Jeruzalémě Židé, ne křesťané! I tady je uctíván, stejně jako sv. Barbora.
Nesměly se fotografovat nástropní malby. Biletář mne požádal o jedno cigáro, dal jsem mu ho. Pak jsem směl jen já fotografovat, na ostatní křičel!
ÚDOLÍ SMRŽÚ
Jsou to podivné skály. Na špičatém žlutém pískovci je tmavší čepička, asi čedičová. Ostatní odplavilo moře a abrase.
KRAJINA
V této části Turecka je hornatá, převážně pískovcová. Zasněžené hory dosahují až 6000 metrů.
WC
Při jedné zastávce jsem chtěl jít civilizovaně na jediný společný záchodek. Byla před ním dlouhá fronta a ještě za něj chtěl peníze. Šel jsem tedy na „kytičky“, za skálu. Klid jsem neměl, od někud pořád přicházely žluté turistky. Zpět jsem se vracel jinudy, byla tam prudká skála dolů, tak mi při sestupu pomáhali jiní turisté. Bál jsem se uklouznutí a pádu dolů.
ZASTÁVKA AUTOUSU
Na jednom autobusovém parkovišti stál také turecký autobus, s mladými a krásnými Turkyněmi. Štěstím tančily a zpívaly. Zamával jsem jim, ony mně také. Poslal jsem jim pusu rukou. Vyběhl ke mně jejich učitel, chytil mě za ruku a vtáhl mě do jejich tance. Nevím, jakým stylem jsem to tančil? Spíše to asi připomínalo záchvat padoucnice!
DVA BALETY
První byl tanec dervišů, který je velmi náboženský. Nesmí se při něm fotografovat ani tleskat. Ruské publikum to nevědělo a zatleskalo. Byl z toho turecký kravál!
Druhým byla show místních tanců a hudby, při něm se smělo jíst a pít, vše zadarmo. Jedna tanečnice, sólistka, nádherně třepetala břichem, sklidila bouřlivý potlesk. Popíjeli jsme místní víno značky HAJÁM. Žádný to zázrak.
TEXTILKA
Vynalezli tu ceněnou fialovou barvu. Ta se vyráběla smícháním modré s lidským trusem!
SEZNÁMENÍ
Máme už 21. století. V téhle zemi se ale moc kupředu nepospíchá. Když dívka dospěje a chce se vdát, musí to naznačit rodině tím, že večer zastrčí lžíci do rýže držadlem dolů. Rodiče to pochopí a na komín postaví nádobu, s vodou. Nápadník ho musí ze země sestřelit. Pak může se svou rodinou přijít na návštěvu. Dlouze a oboustranně se mluví, také o věnu a penězích. Pak se jde matka podívat na její nahé tělo, do tureckých lázní. Tam je ona skoro nahá, nebo v tenkém průhledném přehozu. Projde-li její kontrolou, může jí ženich postupně předat tři prstýnky.
ZÁSNUBY
Líbí-li se nápadník nevěstě, ta mu uvaří kávu. Musí být osolená nebo opepřená. On ji musí pochválit, nikdy prý tak dobrou nepil!
Nápadníkovi děti vytlukou do jeho bot syrová vejce.
SVATEBNÍ OBŘAD
Ženich pro nevěstu musí přijet na bílém koni, nebo na velbloudu.
Nevěsta má už dlouho doma svatební koberec. Ženich ho musí z domu vynést. Posedává ale na něm tlustý dědek, brání mu v tom. Musí ho vyplatit, 4000 lir!
Ženich musí nevěstu vyplatit, už v jejím domě. Musí přestříhnout nůžkami stuhu, vymlouvá se na jejich tupost. Dál ji musí vyplatit zlatými mincemi, ty jí zůstávají i po rozvodu. Vyváží ji na velbloudech, ty také zaplatí on. Hostina se pak koná na hřišti, popíjí limonádu, s vodkou. Ceremoniářka pak vyvolává dary a jména darujících. Hosté se pak musí později revanžovat, při podobných slavnostech, nejméně stejně. Nastěhují se pak oba do horního patra ženicha. Tchyně se baví s dítětem.
ROZVOD
Dojde-li k němu, vyjímečně, musí manželé spolu zůstat ještě jeden rok. Třeba si to nakonec „sedne“.
Alimenty se vypočítávají z otcova platu.
ROZCHOD
On musí mít na ruce henu, ona pak červený kroj. Zpívají jim smutné písně.
NEVĚRA
Trestá se přísně, u obou manželů stejně. Jsou-li důkazy, fotografie a písemnosti, je nevěrný manžel nekompromisně potrestán pokutou 50 000 euro. Tak si zpět do Evropy přivezla nevěrná Češka do Čech „sekeru“ 50 000 €.
Vyvézt manželské dítě z Turecka musí povolit manžel a otec.
POHŘEB
Je do dřevěné rakve a na hřbitov. Hrob se smí pokrýt mramorem, až za rok.
CHLAPEC
Musí prodělat obřízku do 15. roku života. Leží nahý v posteli na hřišti. Jednu hodinu, na hlavě má jenom čepičku. Pak přijde holič a obřízku provede. Místo pak přikryje jeho čepičkou. Seběhnou se všichni vesničané, obhlíží chirurgický výkon. Jeho rodiče pak dostávají zlaté dary, nejlevnější mince je za našich 3500 korun. Zůstávají mu až na pozdější svatbu.
ŽIVOBYTÍ
Daně jsou tam 40 %. Čistý plat je 1600 – 1900 lir. V pohostinských službách mají ubytování zdarma, po šesti v místnosti. Levné jídlo také zadarmo, třeba cizrna, kuskus či rýže, s kečupem. Pracují denně 12 hodin. Na zimu je propustí, pak pobírají slušnou podporu v nezaměstnanosti, každý měsíc o 100 lir méně. Odpočívají doma.
Jen málokdo má penzi 2000 lir.
ZDRAVOTNICTVÍ
Je v jejich vlastních poplatcích, tedy pak zdarma. Léčit se může i rodina, na manželovo pojištění. Má nevalnou kvalitu. Léčí třeba zánět trojklaného nervu čajem s citronem! Soukromé je o trochu lepší, za menší peníze, další vyšetření u specialistů je však drahé. Doktoři se pak o peníze dělí. Očkování dětí se provádí přímo ve školách.
Mateřská je 1500 lir, dovolená trvá jenom tři měsíce.
MOTORISMUS
Je nákladný. Škoda třeba 185 000, Punto 50 000 lir. Autovrak se dá prodat až za 12 000 lir. Jezdí na silnicích vše, co se udrží na vozovce. Policie si toho nevšímá, autonehody nejsou vidět.
Někdy dopadne skála na silnici. To se pak musí čekat, třeba půl hodiny, silnice je policejně uzavřena.
ŽELEZNICE
Jsou tu jen čtyři trati. Vzdálenosti jsou tisícikilometrové. Výhodnější j letecká doprava, rychlá a dostupná.
ZVĚŘ
Známá je turecká bílá angorská kočka, vanská kočka, ovčácký pes koukal a kavkazský pes.
Přemnožili se tu divocí kanci. Muslimové ale vepřové nejedí, tak je nestřílí. Nevšímají si jich.
Na chodnících pospávají statní psi. Mají značené čipy, na uších. Znamená to, že jsou očkovaní. Jsou k lidem neškodní.
Také běhají po ulicích četné kočky.
ANTALYA
Je překrásné historické město. Mívala tři části, hradbami oddělené. Části byly muslimská, židovská a křesťanská. Domovní dveře bývaly dvoukřídlé, pravým křídlem vstupovali muži, levým ženy. Později mívaly i dva zvonky.
KUŘÁK
Spolucestující mi říkali „Kuřáku“. Zapaloval jsem si při každém zastavení autobusu. Kdy jindy? V hotelovém pokoji to nešlo, v jídelně také ne. V noci jsem spal. Divili se.
HOTELY
Vedle mého pokoje bydlela zarputilá nekuřačka. Zeď za dřevěnou postelí nebyla až dolů dozděná, tak můj kouř z terasy pronikal do jejího pokoje. Byla z toho úplně zhroucená, na zešílení!
ŠKOLSTVÍ
Základní školství je tu do 15-ti let zdarma. Vyučuje se tu angličtina, němčina a ruština. Všichni mají uniformu. Lyceum trvá čtyři roky. Vyšší vzdělání je už za peníze.
VOJNA
Je povinná od 18-ti let. Na jihovýchodě Turecka je životu nebezpečná! Lze se z ní ale vyplatit za 25 000 lir.
Po návratu do Prahy jsem měl z této země velmi dobrý pocit. Hlavně bezpečí, v noci, v liduprázdných ulicích.
