Na zapřenou

Fanouš Hovorka sebou šlahnul na ulici. Bylo to překvapení nejen pro něj samotného, ale i pro kolemjdoucí. Naštěstí se to stalo za přítomnosti synovce, který mobilem přivolal sanitku. ,,Dobře mu tak!“, pomyslilo si mnoho občanů obce Podboří. Fanouš byl totiž znám, že se patnáct let v důchodu nezastavil! Střídal vrátnice, obchody, dělal dokonce počisťovače, neboli metaře! Důvod byl jediný. Neuměl hospodařit a užíval si života plnými doušky. No, a když konečně přišel k penězům, zaplatil svatbu dceři a opatřil ji věnem. Epizodou v jeho životě je splnění svého dávného snu. Být literátem! Za tím účelem mu vydali dvě knihy a on se patřičně zadlužil. Jakožto řeholník umění, odstál si výdaje za obě knihy v prodejně s drahou parfumerií. Postával tak třináct a půl roku. Najednou byl propuštěn. Spolupráci firma rozvázala s celou jeho agenturou.

Nastal rok s dluhem a životem pouze z peněz důchodového zabezpečení. V polovině roku se na obzoru skoro vynořil exekutor! A tu se jako Deus ex machina objevil kamarád, spolužák. Venca Hiršal je mezi spolužáky znám jako boháč a velký chlubílek. Na každém setkání zvěstuje, kolik má peněz a na co už přispěl mladým. Fanouš mu jednou připomněl film Hej Rup. To jak zchudlý milionář Werich leží na posteli na ubytovně a rozjímá o ztrátě majetku. A v tom slyší žebráka, který přepočítává drobné. Nakonec praví: ,, Vy jste finančník detailista!"
"Když jseš takový magnát, půjč mi deset tisíc!“ Venca se projevil jako kamarád a rozptýlil pověst lakomce. Akorát pravil: "Pozítří je máš na účtě a to per huba. Akorát si musíme dát bacha, abychom jeden druhému neumřeli!“

Ke konci roku se stal zázrak. Fanouš si jen tak na počítači vyhledal zkusmo nabídky práce. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, jaký je zájem o pracovní sílu dosud zdravých seniorů. Povedlo se!
Důchodce stával jedenáct hodin v prodejně. Později na vrátnici sloužil čtyřiadvacítky. Na noční směně zvládal kontrolovat čtyři poschodí bez výtahu. Přestal mít chuť k jídlu a spal velice málo. Shodil čtyři kilogramy. Domníval se, že je stále svěží.

Stalo se to najednou. Skoro u domu se pětasedmdesátiletému "Jurovi!¨ podlomila konena! Deset dnů pak v nemocnici zkoumali jeho zdravotní stav. Začali u nohou a skončili u hlavy, když zjistili, že není ještě úplně blbý. Čtyři dny prospal, zřejmě vinou nějakých sedativ, čtyři dny pročetl. Že se jeho zdravotní stav zlepšuje, poznal až tehdy, když mu začala chutnat nemocniční strava!

Najednou se mu všechno zhroutilo. Dluh zůstal, i když se jej podařilo umazat.
Zajímavé je, že obě dcery neměly o dluhu ani ponětí. Celá léta si tatík přivydělával a nemusel šetřit. Byl po celou dobu považován za mohovitého, a to nejen rodinou. Ve vesnici si dal každý dohromady, že železničář má vysoký důchod a patnáct let si přivydělával. Prý má kromě rodinného domku ještě matrace plné bankovek. Objevili se drbny a radílkové. Fanouš je prý po obou infarktech. Jistě naštval hodně lidí, kteří byli usvědčeni ze lži, jakmile se celkem svěží pacient najednou objevil na veřejnosti. Obě dcery se začaly o dědouška starat. Domnívaly se, že je sešlejší, nežli se na jeho věk sluší.

A s přivýdělkem bude konec! Zdraví především! Starší dcera operativně zařídila dopravu obědů z restaurace v sousedním městečku. Jako diabetik bude muset pravidelně jíst, patřičně se šetřit a dodržovat pokyny lékaře. Ale co s tím dluhem? A co s dědouškem, jestli se léty jeho zdravotní stav zhorší? A co se stane, až zchudlý bonviván požádá dcery o pravidelný měsíční příspěvek na živobytí?
Najednou rodinná rada postavila před seniora dilema. Dědouš může prodat rodinný domek a peníze si ponechat! Za tím účelem mu mladší dcerka zařídí penzion v Uherském Hradišti. Tam opatřen vlastním nábytkem a lékařskou péčí dožije v kruhu svých dětí, neboť rodiny obou dcer budou nablízku. Potíž je v tom, že Fanouš Hovorka má po celý život stejnou adresu! Nikdy nežil jinde, nežli ve své rodné vísce.

Najednou se přihlásil manažer z vrátnice, kterou musel pro nemoc Fanouš opustit. Nesmí sloužit noční směny. Konec pracovnho poměru nastal okamžitě. Důchodce netušil, že nedostatek pracovních sil je tak obludný. Na vrátnici nebude za minimální mždu žádný mladý člověk sloužit! Došlo to prý tak daleko, že některé směny musel manažer odsloužit sám!

A tak předevčírem obdržel rekonvalescent Fanouš zajímavou nabídku. Manažer nabízí pouze denní směny jako střídač. Měl by zaskakovat tak desetkrát za měsíc. Služba je to pohodlná. Bylo by to řešení, ale dcerky by to nikdy nepřipustily. Zdraví je jen jedno, i když denní služba je poklidná. Ale aby děcka nemusela živit dědka a splácet jeho dluh, uchýlí se zřejmě rafinovaný důchodce ke lsti. Udělá to jako kdysi herec Hugo Haas, když je propustili z Národního divadla. Chodil prý jako do divadla a předstíral, že je vše jako jindy.! Možná i Fanouš bude dále navštěvovat svoji příjemnou vrátnici na zapřenou!