Moje energie: Můj vnitřní svět

Díky moc za moudrá slova. I já se občas velmi ráda projdu lesem sama jen se svými vlastními myšlenkami...

Jano, napsala jsem to i ve své básničce o únavě. Nejvíc mě dobíjí, když jsem sama se sebou. Pobyt mezi lidmi mě vyčerpává, i když mnohdy těší.

Jano, taky nemám ráda davy a ticho je pro mě balzám na duši, stačí mi zahrada, výhled na pás Železných hor, takto často odpočívám až do noci a když k tomu svítí měsíc, či nad horama se křižují blesky to je taková nádhera, kterou bych za nic nevyměnila. Navíc, naše vesnička je neprůjezdná, takže je tu abnormální ticho. Má to zase i svá negativa, ale zatím je to balzám na nervy. Dokáži se vžít do procházky s vlastními myšlenkami, to si člověk odpočine víc než nějakém wellnesu. Mějte hezké, klidné dny v lůně přírody.

Jano, divná snad ne? Řekla bych jedinečná . A o tom to získávání energie je. Mně někdy davy nevadí, ale jindy mě zase těší osamělost v přírodě, při níž cítím silný příliv energie také.

Tomu dobře rozumím. Když si mám vybrat, jsem raději sama. Přirovnala bych se k přecvičenému levákovi. Přesto mi společnost nevadí, a to ani blízká, ani "cizí". Nerada se zúčastňuji společenských her, často mi uniká jejich smysl. Na srazy i60 však jezdím ráda.

Je dobře, že jsme lidé odlišní a nabíráme energii jinde. Já bych ji o samotě nenabila.Jsem ráda s lidmi i třeba neznámými a nejvíc mi zase vyhovuje cestování. Ale věřím, že s postupujícím věkem asi bude hodně mých aktivit ubývat.

Věřím tomu, určtě je po společenském mumraji skvělé být sama se sebou na procházce v přírodě...Hlavně si nedělat násilí.

Ani nevíš, jak moc ti rozumím :-)

V přírodě jsem také občas sama se sebou, a takto si nejlépe vyčistím svoji hlavu. Ale stejně dobře mně je také s přáteli, které mám ráda a máme si co říci. Divná určitě nejste, každý máme právo na odlišnosti a nesvědčí to o divnosti

I já bývám ráda sama v přírodě, tedy ne úplně sama, ale s fenkou Megí. Přesto jsem ráda aspoň občas ve společnosti byť třeba jen jednoho človíčka s dobrým srdcem.