Nenávidí sport. Přesto jsou v pohodě

Přesně tak...vždy jsem si říkala, že naši předci necvičili, hýbali se, pracovali a přesto se dožívali vyššího věku. Na pohled sice vypadali starší, někteří sedření, špatně se pohybující, ale zdravotně na tom jinak nebyli zle. Já tělocvik nenáviděla odjakživa, ne kvůli lenosti, či pohodlnosti, ale měla jsem k němu odpor...jediná věc, která mě baví dosud, je pouze chůze....přiznávám, že jsem jako ten pán v článku, mám taky krokoměr, ale už ho nepoužívám, jen jsem si chtěla svou trasu, v trochu složitějším terénu, změřit. Už ji znám, tak nic nepočítám. Často se mě lékaři ptali...např. při prohmatávání břicha...že jsem musela asi celý život cvičit, jelikož je ploché. Ale v tom to určitě není, prostě jsem měla asi jen štěstí. Stejně tak s váhou. Četla jsem knihu...k navázání na to, co říká D.Chopra.. autorku bohužel nevzpomínám, která tvrdila, že nejdéle žijí ti, kteří se buď mnoho nepohybují, anebo je jejich pohyb POMALÝ. Žádné fitnesy, rychlá cvičení. Jak píše paní Šenbergrová...radost z pohybu v nejhezčím životním období - dětství - je nezapomenutelná a k nezaplacení. Tudíž pokud přiměřeně jíme, hýbeme se, lenošíme a snažíme se méně rozčilovat, nemělo by nás nikde příliš bolet, bude nám přiměřeně našemu věku.

Po přečtení článku se mi vybavil Winston Churchill, který zemřel ve svých 91 letech, a jeho heslem bylo (nikoliv přesná citace) "tělocvik, pro Bůh, Ne!"Hýbal se málo a pil alkohol!!Přesto byl velkým státníkem a dožil se velmi vysokého věku!Za sebe mohu říci, že jsem začala chodit do fitka ve svých 45 letech. Do 50.let to byla má nejkrásnější doba života. Nabrala jsem svalovou hmotu, ze které čerpám dodnes. Jsem "molet", přesto nemám bolesti zad, kloubů a v poměrně vysokém věku se relativně dobře pohybuji. Každý tedy musí zvážit, co mu nejlépe vyhovuje!

Nikdy jsem cíleně nesportovala, kolektivním sportům jsem se naopak cíleně vyhýbala. V tělocviku jsem byla dobrá v běhu, přestože nerada běhám, ve skoku vysokém, i když si teď moc nevyskakuji. Jako dítě jsem prolezla kdejaké roští, vylezla na nejeden strom či kopec a neminula žádný posed jen tak. Vždycky jsem měla ráda sladkosti. Teď hlavně chodím, do kopce funím, a jezdím na kole. Pro radost, ne kvůli výkonům. A přibírám na objemu. Konečně nemusím poslouchat, že jsem hubená jak lunt. :-)

Poslední odstavec je šitý na mou kamarádku, ale někdy mám pocit, že to vzdává. Je nemocná, ožije jen na rodné chalupě a tam tolik nesedí u televize, má rozlehlou zahradu.. Jen nebyla nemotorná a není taková kuchařka. Ale mlsá ráda. Společné cvičení začínám vynechávat, šoupli ho už od čtyř a to jsem raději venku...Až si každý dělá co chce.

Ještě bych chtěla připomenout těm, kteří si myslí, že ke zhubnutí je nutný pohyb, že to tak není,. Stačí upravit jídelníček a člověk zhubne jedna dvě i bez pohybu.Mám to vyzkoušeno.

Také mne sport nebaví, ještě tak rekreačně jezdit na kole, ale to bych měla mít s kým. Celý život jsem tvrdě makala, ve stájí či na poli. Taková práce ve stáji je lepší než fitko, člověk tam shodí nadbytečná kila během čtrnácti dny a ještě dostává zaplaceno.Takže dnes, kdy je mi sedmdesát, mně úplně stačí práce na zahrádce a procházky se psem, i když ty procházky v naší kopcovité krajině taky dají jednomu do těla. Na lidi v mém věku, kteří se div neusportují se dívám s pobavením, stáří stejně nezaženou, věk je věk a ten nikdo neoblafne, nakonec ani nevím, proč strašit tak dlouho na světě.Lidé kolem mne odcházejí, doba se neuvěřitelně mění a ne právě k lepšímu, tak proč se týrat s představou, že se dožiji stovky, když o to nestojím?

Patřím mezi ty, kdo při tělocviku pokazili co se dalo, ale bez pohybu být nemůžu. Mám ráda procházky, umím plavat a jezdit na kole a celkem s tím vystačím. Vařit, péct a mlsat umím taky, jde jen o to, aby člověk nepřeháněl ani mlsání ani sportovní výkony. Krásné jaro všem!

Já mám pohyb ráda od dětství. A jak to tak bývá, nebylo a není mi dopřáno ze sportu vše, co zatěžuje kyčle. Nejraději jsem měla brusle, koloběžku - právě toho jsem se musela vzdát ihned a natrvalo. Zůstala mi chůze a některé cviky jógy. Jsem šťastná, že mě to drží pohromadě a prozatím můžu odsouvat operaci na další roky. Nedělám ale to, co mě nebaví, toho jsem si užila (jako mnozí z nás) v životě až dost. ???

Taky jsem se bez organizovaného sportu celý život obešla, v práci jsem se naběhala dost, teď se občas projdu a bohatě mi to stačí, jen občas musím cvičit kvůli zádům - moje koníčky /paličkování, pletení a pod./ mě čas od času k protažení donutí.

Osobně jsem podle několika známých nabyla dojmu, že nejhorší je, když je dotyčný aktivní sportovec a pak toho z nějakého důvodu náhle nechá.