Aby úporné bolesti vydržela, chodila dlouho v předklonu, až se jí zbortila záda. Rozhodla se však, že to dál bez pravidelného pohybu a trochy nadhledu nepůjde. „Nebudu přeci jen babka s hůlkou. Objevila jsem elektrokolo a jedeme dál,“ říká Olga Višniarová.
Olga se narodila s oběma vykloubenýma nohama v bederní části zad. Po maminčině čtrnáctihodinovém trápení tahal lékař Olgu na svět kleštěmi. Levý kyčelní kloub byl obzvláště poničený a nějakou dobu nebylo jasné, jak se bude malé Olze chodit a zda někdy bude běhat. Vyvíjelo se to ale dobře. Vyrůstala jako ostatní děti, chodila do školy a běhala s kamarády po venku. Mezi jejími první dětskými koníčky byla gymnastika. Začala s ní už v pěti letech a moc jí to těšilo. Nicméně právě gymnastika představuje pro klouby enormní zátěž. Její tělo to zvládalo do devíti let, pak nastaly bolesti, převážně v oblasti zad. I když se malá Olga snažila pokračovat bolesti nebolesti, bylo brzy všem jasné, že s gymnastikou je nadobro konec. Bolesti ustaly a život běžel dál. Po řadu let to vypadalo, že tahle životní oběť stačí.
Nový atak, když se stala mámou
Zatěžkávací zkouškou pro klouby a záda pak bylo těhotenství. Syn se narodil v pořádku a vážil dokonce pět kilo. Radost z narození potomka ale brzy vystřídaly bolesti. Lékaři Olgu varovali před nastupujícími problémy a doporučovali jí hned zhubnout deset kilogramů. To se jí ale nepodařilo, a naopak postupně ještě dalších deset kilo přibrala. „To jsem neměla dělat, protože ta váha všechno ještě víc urychlila. Do nějakých čtyřiceti se to dalo s medikací zvládat, ale po čtyřicítce se to už začalo rapidně zhoršovat,“ říká sebekriticky. Problémy se zády se i přes četné návštěvy doktorů stále zhoršovaly. A vystupňovaly se natolik, že si Olga od nesnesitelných bolestí ulevovala chůzí v předklonu. Tím si ale přivodila předozadní vychýlení páteře a pak postupné poškození všech plotýnek a zúžení meziobratlových prostorů bederní páteře.
Černá ovce v rodině sportovců
Vleklé zdravotní obtíže se projevily i na náladě v rodině. Višniarovi, toho času vášniví lyžaři, trávili hodně času na svahu, kde jim ale Olga mohla dělat jen zázemí. „I děti se věnovaly závodně sportu, takže jsem se ocitla v roli jakéhosi přívěšku navíc,“ říká Olga zamyšleně a dodává, že i v práci musela snížit o polovinu svůj úvazek, protože víc ji bolesti nedovolovaly. Dala se tedy na plavání.
Trápení ale neměl být konec. Olgu kouslo infikované klíště a nakazila se lymskou boreliózou. K malé pohyblivosti se ještě přidaly stavy velké únavy a snížené výkonnosti. A k tomu všemu jí lékaři diagnostikovali cukrovku. V takové situaci by ledaskdo nejspíš propadl trudomyslnosti a bylo by to pochopitelné. „Nejhorší je, když se člověk lituje, sedí doma a nic nedělá,“ říká. A tak se dala do malování a četby špionážních detektivek. „Ty opravdu miluju,“ komentuje. A také hledala nové možnosti pohybu. Řekla si, že jestli se má něco zlepšit, tak jedině tím, když bude sama aktivní.
Nenechte se od lékařů moc vyděsit
Podle Olgy není dobré nechat se od lékařů moc vystrašit a uvíznout v pasivitě. „Člověk se ale má o svých nemocech něco dozvědět a zajímat se. A taky rozlišovat, co je a není fáma,“ doplňuje. Ale nějaký kompromis a řešení se často najdou. Když byla pro Olgu pěší chůze možná jen s hůlkou, přirostla ke kolu. Vyjížďky za prací i do přírody byly téměř na denním pořádku. Se zhoršujícím se stavem se již ale nemohla vydávat tak daleko, aby to ušlapala. Finanční možnosti má vzhledem k částečnému úvazku také omezené. A pak objevila projekt Apache mění život, který dává každý rok několika zdravotně hendikepovaným lidem elektrokolo a dopadlo to. „Pro člověka jako jsem je elektrokolo perfektní. Hýbu se, ale oproti normálnímu kolu se dostanu dál a neunavím se tolik,“ raduje se. Jako soudní znalkyně má spoustu obhlídek a některé z nich teď absolvuje na elektrokole. „Nedávno se mnou z legrace malí kluci při jízdě po městě závodili. Zřejmě si říkali, že babku hravě předjedou. Já ale zařadila pětku a ujela jim,” směje se Olga.
Pravidelně se hýbu a objevila jsem nové chutě
Na podzim měnili lékaři Olze kyčelní kloub. Poctivě rehabilituje a těší se na jaro, až opět usedne na kolo a vyrazí s přáteli někam do teplých krajin. „Mám to ale ráda i v okolí okolo Dunaje,“ dodává a vyjmenovává nádherné cyklotrasy u Gabčíkova, Hrušovské nádrže a řadu dalších nově objevených cest přes lužní lesy. Na kolo vyráží často i s dcerou. „Ta denní fyzická aktivita mi skvěle pomáhá udržet dobrý glykemický index, a navíc u toho člověk přijde na jiné myšlenky,“ pochvaluje si. „Nakonec zjistíte, že na všem zlém je i něco dobré. Třeba kvůli cukrovce jsem objevila docela nové chutě, když jsem musela změnit jídelníček,“ říká. Podle ní má člověk aktivně myslet na to dobré a nezaobírat se tolik těmi horšími variantami vývoje.
