Toaleta s panáčkem

Toaleta s panáčkem

31. 3. 2019

Máte to také tak? Že hledáte panenku na dveřích, sotva opustíte byt? Já teda ano. I když se doma přesvědčuju, že to vydržím. Než zhlédnu divadelní představení. Než nakoupím v supermarketu.  Než vyřídím svou záležitost na úřadě.  Nejvíc vždycky potřebuju ve chvíli, kdy nejsou žádné veřejné záchodky v dohledu. Nebo k nalezení. V cizím městě! Nebo dokonce v cizí zemi!   Třeba tehdy v chorvatském Dubrovníku.

Vyrazili jsme si na kávu. V době oběda. Jídelní prostor  na zahrádce restaurace byl zcela obsazen těmi, kdo si dávali oběd o několika chodech. A my jsme chtěli jen kávu. Posadili nás k malým stolečkům podél restaurace.  Káva byla dobrá, pravá italská.  Ale pak se to stalo. Tehdy jsem nepotřebovala toaletu výjimečně  já, ale nějaký zatoulaný holub. A protože  pro holuby ještě žádné WC nikdo nevymyslel, musí chudáci, ptáci improvizovat. A pustit to tam, kde to na ně přijde… V tomto případě to byla moje bílá sváteční halenka. Nechávala jsem si ji pro ten slavnostní okamžik, kdy navštívím to  starobylé město s překrásnými památkami. Město, které dýchá historií. Město Dubrovník.  Moc jsem se na tu návštěvu těšila a teď tohle!  Rychle jsem kávu dopila a začala jsem hledat toalety. Přímo v restauraci mně to nějak nenapadlo. A pak už mi bylo trapné se tam vracet. Zvlášť potom, co mne tam potkala tato nepříjemnost.

Ale halenku bylo třeba zaprat a uvést do původního stavu. Za tím účelem jsme  navštívili  ještě nedalekou pizzerii. Její toalety. Všimli jsem si, že tam  nebyl takový nával, jako v předešlé vyhlášené restauraci. A tak jsme si  dali i pizzu. Po ukončení očisty mé halenky jsme se dál věnovali prohlídce města. Říká se, že ten ptačí ,,pozdrav“, kterého se mi dostalo, značí velké štěstí. A že se na to místo ještě někdy vrátím. A to bych v případě Dubrovníku opravdu chtěla.  Ale doufám, že se to příště obejde bez doprovodných jevů jako byla moje „podělaná“ halenka. Tak na brzké shledání, město  Dubrovníku!

Člověk se ani nemusí  trmácet až na druhý konec světa, aby měl různé zajímavé   zážitky z úkonu tak běžného, jako je návštěva toalet. Například, když jsme byli v polské Kudowe  Zdroji za nákupy, rozesmála mne ,,pracovnice z toalet “, když s vervou  oznamovala, že u ní můžeme za 10 Kč vykonat potřebu. Vyvolávala to do éteru se stejným zanícením,  jako jiné trhovkyně nabízely oblečení, umělé květiny nebo brusinky v čokoládě.

Zato jednou u nás, před toaletami  v Českých Budějovicích mi příliš do smíchu nebylo. Vyrazila jsem tehdy na konci prázdnin se dvěma svými potomky na výstavu Země živitelka. Chtěla jsem svým synům 5 a 10 let zpříjemnit zbytek prázdnin. A tak jsme vyjeli na zájezd, pořádaný   každoročně mým zaměstnavatelem. Účastnili se ho zájemci z řad zaměstnanců  a jejich rodinní příslušníci.  Hezký letní den. Zajímavá výstava.  Každý si z ní mohl odnést to, co ho zajímalo nejvíc. Já jsem to měla trochu složitější, protože moji synové se vůbec nemohli shodnout na tom, co budou prohlížet a co míjet bez povšimnutí. Starší Roman obdivoval zvířata, květiny, kaktusy nejvíc –/ to mu vydrželo do dospělosti/.   Nemohl se také odtrhnout od barevných rybiček,  Mladší Martin  by zase prostál hodiny u traktorů, rozmetačů, vyorávačů, nových modelů aut a všelijaké jiné techniky, včetně počítačové. Zvolila jsem kompromis, a to tak, že hodinu jsme byli příznivci techniky, další hodinu jsme se zas kochali krásou  upravených zahrad, záhonů nebo kotců se zvířaty. A tak skoro nastal čas odjezdu. Vyšli jsme trochu dříve.  Slíbila jsem klukům ještě povyražení na kolotoči, houpačkách  a  dětských autíčkách v  Lunaparku před bránou výstavy. V tomto bodě byli zajedno a těšili se oba.  Ale!   Dřív než opustíme brány výstaviště, zajdeme na toalety, mínila jsem já.  Souhlasili.  Jenomže kam? Na dámy?  Na pány? Usoudila jsem, že desetiletý kluk už asi na dámy nepatří. A tak jsem je oba poslala na toaletu s panáčkem.  Že na ně venku počkám. Čekám, čekám, ale nějak nejdou. Zahleděla jsem se směrem ke dveřím.  Při každém jejich otevření jsem doufala, že to už budou oni.  Ale nebyli. Nešli a nešli. Najednou jsem si všimla divného pohledu mužů, kteří vystupovali ze dveří pánských WC. Co si o mně mohou myslet, když upřeně hledím směrem k pánským záchodům? Pootočila jsem se a spočinula zrakem na  blízkém jevišti s programem. Asi mne tam něco upoutalo a zapomněla jsem chvíli sledovat vchod.  Ale  zdálo se mi, že už by se opravdu  měli vrátit. Najednou mi došlo, co jsem provedla. Vždyť já tam pro ně ani nemůžu dojít!  Aby se jim tak něco stalo! Nebo aby jim někdo nějak ublížil!  Byla jsem bezradná. V záchvatu paniky jsem oslovila prvního, pro jistotu raději  staršího muže, který opouštěl pánské záchodky. „Neviděl jste tam dva malé kluky? “, ptám se a doplňuji věk a popis oblečení. Neviděl. Vůbec jsem netušila, co si mám počít. Asi je budu muset dát hledat. Moc se mi ta možnost nezamlouvala, ale jiná mne nenapadla. Ručičky hodinek na mé ruce se povážlivě blížily ke  čtvrté. Doba odjezdu!  Bylo mi hrozně. Začala jsem se rozhlížet po nějaké budově, kde se dá ztráta /v  mém případě potomků/ nahlásit. Jak se tak rozhlížím, najednou je vidím!  Strkají se vzájemně  a jsou viditelně nervózní ze vzniklé situace. Mladší dokonce  pláče!   Konečně jsou na světě!  Ani já jsem neměla k pláči daleko.  Za pět minut čtyři ! Rychle! Rozběhli jsme se přímou cestou k autobusu. O slíbená autíčka a houpačky sotva okem zavadili a s ulehčením nastoupili do autobusu.  Nebyli sami.

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Zdeno a ostatní, já jsem v cizině zvyklá mít v záloze nějaké drobné a v restauracích je při potřebě jít na WC hned číšníkovi strčit do ruky, to zabere. I když, jak jsem se dozvěděla od průvodkyně, např. v Řecku platí nařízení umožnit lidem i odjinud, nejen hostům, použít toalety zdarma.
Zdenka Jírová
S podobným problémem jsme s přítelkyní bojovaly v Barceloně. Autobus nás vyhodil před chráme, kde prý jsou i toalety a musel rychle odjet na parkoviště. Měly jsme 1 hodinu volné prohlídky. Prohlédly jsme si chrám a začaly hledat dveře s tou panenkou. Tam byla ale velmi dlouhá fronta, tak jsme měly strach, že nestihneme odjezd. Navrhla jsem, že v okolí je určitě nějaká restaurace, a tak jsme ji šly hledat. Chodily jsme dokola a nic. Čas ubíhal a my si musely pospíšit. Konečně jsme objevily malý bar s otevřenými dveřmi, kde jsme na konci zahlédly toalety. Rychle jsme proběhly kolem barového stolu a vrhly se na toaletu. Zpět jsme udělaly to samé, aby jsme nic nemusely vysvětlovat. Byl nejvyšší čas, autobus už dojížděl.Překvapený obličej barmana si umím vybavit i dnes,.
Zuzana Pivcová
Je to téma citlivé, ale problém mnoha žen. Často je na vině i trochu psychika, když už se dopředu obávám... No, já např. jezdím raději vlakem, nebudu více rozvádět. Nejhroznější byly vždy fronty na hranicích, když se začalo jezdit na nákupy do Německa. I dnes v předvánoční době bývá před hranicemi cestou na Drážďany u motorestů pěkně plno. Hlavně se těším na Vaše další příběhy, jistě budou optimistické.
Věra Ježková
Prima. Mám článek na stejné téma: https://www.i60.cz/clanek/detail/18539/jak-jsme-sbiraly-zachody
Marta Furchová
Děkuji velmi za příznivé ohlasy k mým příspěvkům. V posledním z nich dlužím asi vysvětlení, protože jsem konec příběhu nějak nedotáhla, chyba je na mé straně, omlouvám se. Kluci byli nervózní, protože se obávali, že se ztratili. Na toaletě se jim nepřihodilo nic zlého ani mimořádného.
Dagmar Bartušková
Asi Viděli najednou tolik pro ně nepřirozených pánských přirození... :-)
Jana Šenbergerová
To je první věc, po které se pídím, i když ji zrovna hned nepotřebuji. Potřebuji mít jistotu, že bude kam se vrtnout, když ta "potřeba" přijde.
Naděžda Špásová
Tohle téma tu tak často nebývá, ale musím se přiznat, že jsem na tom podobně. Po ozářkách to mám ještě trochu ztížené, takže imodium, nebo endiaron to jistí. :-)
Dana Puchalská
Ano proč plakali jsem se nedozvěděla. Proč tedy?
Eva Mužíková
I moje první starost v cizím prostředí je vyhledání těchto dveří a to i v případě, že " to " není až tak akutní. Jistota je jistota.:)))

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

19%

Mezi 6 000-10 000 Kč

20%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

18%