Do jihočeské Madety jste přišel v roce 1976. Které období považujete za nejsložitější a na které naopak rád vzpomínáte?
Rád vzpomínám právě na rok 1976, kdy jsem z Prahy přišel do Českých Budějovic, což souviselo s tím, že jsem dostal byt. Takže výrazná a příjemná změna. Pak mi v mlékárně postupně dávali vyšší posty a to bylo taky příjemné.
A špatné období?
Rok 1987, konkrétně září, když mě skoro vyhodili. Důvodem byly černé jízdy, které se opravdu udály, navíc opakovaně, takže trestný čin. Ale započítali mi jich málo, takže mě nezavřeli. Sice se teď usmívám, ale když to vyvrcholilo tím, že jsem dostal parte na svůj vlastní pohřeb, žádná legrace to nebyla. Asi nejtěžší období byl rok 2008, kdy jsme se dostali pod mým vedením do značných finančních problémů a tehdy jsem myslel, že bude podnik prodán jako zbytné aktivum do zahraničí.
Můžete vybrat jeden výrobek z vaší produkce, který měl zajímavý osud a který byl a zůstal hitem?
No jasně že Lipánek! Je mu už přes padesát let. Smetanové krémy jako takové se tenkrát dělaly především v Praze a Přibyslavi a najednou Madeta vylezla s výrobou Lipánka, což byla zpočátku víceméně manufaktura v nějaké malé provozovně. Zažil jsem pak jeho výrobu v Týně nad Vltavou, čili provozovně závodu České Budějovice, kde jsem dělal vedoucího výroby. Dělal se z klasického tvarohu, který byl jedinečný. A z Lipánka se hned stal hit, požadavky obchodu stoupaly geometrickou řadou, takže jsme museli rozšiřovat počet ženských, které plnily kelímky prakticky naběračkami. Od té doby mám Lipánka moc rád a zdárně jsem na něm přibral asi třicet kilo. (Smích)
Stále se hovoří o tom, že v Česku jsou na trhu méně kvalitní potraviny než v ostatních evropských zemích. Jak jsou na tom ve srovnání mléčné výrobky?
Že jsou české potraviny méně kvalitní, je pomluva. Méně kvalitní se u nás sice prodávají, ale jsou z dovozu. Jsme totiž zemí, která je považována za celkem dobře fungující smetiště potravinářského odpadu. Zelenina plná dusíku, která roste pod germicidními lampami, nejdřív objede Evropu a pak skončí u nás jako zelenina první kategorie. A mléčné výrobky? Můžu s jistotou říci, že valná většina českých producentů dělá stejně kvalitní výrobky jako špičkoví zahraniční výrobci a mnohdy dokonce lepší.
Před časem jste hovořil o tom, že by bylo pěkné vzkřísit tradici mléčných barů. Daří se vám uskutečnit tento záměr?
Mléčný bar Madetka v Českých Budějovicích si zákazníci velmi oblíbili a funguje skvěle stejně jako Bistro Madetka v areálu českobudějovické a českokrumlovské nemocnice. Momentálně připravujeme mléčný bar v Táboře, mimochodem městě, kde se Madeta v roce 1906 „narodila“. A jak nám dovolí finance, plánujeme rozšiřování těchto provozoven v dalších částech republiky.
Madeta exportuje čtvrtinu své produkce do zahraničí. Kde se s vašimi výrobky můžeme setkat a byla úspěšná expanze na čínský trh?
Výraz „expanze“ bych označil jako přehnaný, jde spíš o vzorkování výrobků. Jestli tam za dva roky odešlo dvacet kamionů, je to vše. Nazval bych to zklamání. Exportujeme pětinu produkce, jde hlavně o sušené mléko a bílé přírodní sýry jako například Akawi. Nejvíc se nám daří v zemích Blízkého Východu, jako jsou Libanon nebo Spojené arabské emiráty, vyvážíme i do některých evropských zemí, nově třeba do Itálie. Například naše máslo mohli ale ochutnat taky v USA, na Seychellách dokonce Lipánky.
Slavíte významné narozeniny. Už se chystáte do důchodu? Máte vybraného svého nástupce a jaké nároky na něj budete mít?
Hledám, hledám. Představenstvo nedávno rozšířili dva noví členové na sedm, takže nový impuls. Všichni jsou profesně specializovaní a jeden z nich bude nástupcem. V současné době moje představy naplňuje vlastní syn. Nároky na něj budu mít určitě hrozné, předem ho lituju. Samozřejmě mám pocit, že jsem jako otec – zakladatel nejlepší, i když to samozřejmě není pravda. Ale nedaří se mi toho zbavit. Takže si sice myslím, že nástupce by měl být ideální, ale dobře vím, že takový nikdo nejsme.
Čemu byste se chtěl až ukončíte pracovní kariéru věnovat?
Madetě. (Smích)
Děkujeme za rozhovor a přejeme k jubileu především hodně zdraví a pohody.
Božena Hažová
