Na poslední březnovou sobotu slíbili meteorologové slunečné počasí. A současně zahájila sezónní víkendový provoz autobusová linka vedoucí z Lovosic přes České středohoří do Bíliny. Toho bylo záhodno využít.
Nebyla jsem s kamarádkou sama, kdo vzal batoh a turistické boty a autobus pěkně naplnil. Většina cestujících vystoupila zrovna tam, kde my. Cílem výletu totiž byla středohorská obec Kostomlaty pod Milešovkou. V Kostomlatech mají pěkný zámek, do něhož se však nepodíváte. Pokud ovšem nejste "padlou ženou zralou pro převýchovu". Vážně, barokní zámek změnil několikrát vlastníka, až ho poslední z nich, hrabě Ledebour, v roce 1887 prodal zemskému úřadu a ten v něm zřídil ženský nápravný ústav. Podobnému účelu vlastně slouží dodnes, za vysokou zdí sídlí výchovný ústav. Na náměstíčku, kterému vedle zámku vévodí kostel sv. Vavřince, jsou vidět probíhající úpravy.
Hlavním cílem našeho výletu byla ale stavba staršího data, a sice malebná zřícenina hradu Kostomlaty, známého i pod názvem Sukoslav. Nachází se na vršku nad obcí a Kostomlaty jsou výchozím bodem turistické cesty na hrad. Tento hrad ze začátku 14. století koupil kdysi Karel IV., později patřil pánům ze Žerotína. Už od konce 16. století je opuštěný a podle toho také vypadá. Oproti stavu před asi deseti lety, kdy jsem tam byla, však doznal značných změn. Zřícenina se postupně opravuje a jedna ze dvou věží je dokonce upravena jako parádní rozhledna. Tuto sobotu jsme se nahoru bohužel nepodívaly. Zdivo kolem věže se ježí lešením a pilně se pracuje na dalších opravách. Hrad jste mohli vidět v pohádce režiséra Zdeňka Trošky Nejkrásnější hádanka.
Z hradu jsme se vydaly po části naučné stezky Březina. Proč Březina jsme pochopily záhy. Tolik bříz pohromadě jsem nikdy neviděla. Břízy vlevo, břízy vpravo ... Kolem nás se třepotali dva neposední žluťásci. Postupně se ráz lesa změnil a starou kaštanovou alejí jsme dorazily k Vojenskému rybníku. Na vaši případnou otázku po vysvětlení názvu přesnou odpověď neznám, rozvaliny budov u rybníka ale naznačují, že zde mohla kdysi sídlit armáda. Další cesta nás vedla bukovým pralesem s porosty starými až 190 let k jedinému rašeliništi v Českém středohoří. Žije zde prý např. mlok skvrnitý nebo skokan ostronosý a k vidění je rosnatka okrouhlolistá a suchopýr širolistý. V tomto ročním období jsme však hleděly jen do tmavé vody a na kvetoucí bledule. Je třeba dorazit v příhodnější dobu.
Překvapila nás kouzelná boží muka v lese téměř u silnice s autobusovou zastávkou a bonbónkem na závěr byl rozcestník na stromě v neuvěřitelné výšce. Uznejte, že jsem barevné ukazatele, na které při své výšce potřebuji pomalu dalekohled, prostě musela zdokumentovat. Jen tu Milešovku jsme tentokrát viděly jen z okénka autobusu.
