Vyprávění letištní

3. 4. 2019

Hodnocení:

(5 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zdenka Soukupová 3.4.2019 13:03

Vidím to jako živé. Několikrát jsem taky letěla do Moskvy a Petrohradu, tak si to umím představit. Váš přítel zaslouží pochvalu za statečnost.

Eva Mužíková 3.4.2019 12:29

Nikým nepoučená,/ nebo jsem neposlouchala /prvně v Egyptě, vložím do horní kapsy u kufru dva úlomky korálu. Jen tak, volné, nezakryté!!!! Při kontrole na letišti šel s našimi kufry syn. Najednou se otočí na mne s otázkou, co v kufru mám??? Netuším co chce slyšet, za námi řada cestujících..... Prošli jsme díky tomu, že kontrol naznačil synovi, aby se " vykoupil " a ten měl naštěstí ještě nějakou hotovost u sebe. Nikdo nic nepostřehl. Jak já jsem to pak hned schytala, bylo mi hanba, mohlo vše dopadnout mnohem hůř. Tvé příspěvky Věrko ráda čtu. Dokonce jsem, aniž bych se podívala, několikrát poznala kdo je autor. Díky.

Dana Puchalská 3.4.2019 12:29

Oprava..... zvonila na letišti , protože... Ach jo, klávesnice skáče.

Dana Puchalská 3.4.2019 12:28

Hezký příběh. Já naposled zavinila na letišti, próze jsem měla na košili vyšité malé "logo" nějakou kovovou nití. Do té doby jsem o tom neměla ani tušení.

Hana Nováková 3.4.2019 11:47

Kdo nepozná na vlastní kůži nebo není na druhé straně neví, jak je to důležité pro jednu stranu a traumatizující i když později úměvné na straně druhé. Všechno si zavinili lidé sami a může být i hůře...

Zuzana Pivcová 3.4.2019 11:15

Ráda čtu takové příhody, utvrzují mě v tom, že nejsem sama, kdo zažíval krušné chvíle. Přísná kontrola je však i dnes. Lidé ze zájezdu se někdy zlobí, ale je to třeba. Díky, Věrko.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá