Podzimní terapie

Podle diskuse vidím, že jde o článek, který se tu už objevil vícekrát. Ale stále to platí a funguje. I tato kniha je moje oblíbená, vytáhnu ji nejen na podzim, ale také když déle marodím. Ale je i pravda, že dnes si spíš něco pustím na Netflixu.

Jani, k tvému …Bývala jsem schopná číst celý den bez jídla i pití… přidám ještě – i celou noc a ráno jít do práce. Hm, nějaký čas už to je. :-) Lidská srdce jsou široká a pojmou mnoho druhů lásek. Děkuji, že jsi básničku připomněla.

Já se na podzimní plískanice těším, protože pak vůbec nic nestojí v cestě tomu, abych zalezla s knížkou kamkoli a zapomněla na všechny ostatní "podružnosti" tohoto světa. Bývala jsem schopná číst celý den bez jídla i pití, což se mi teď rozhodně nemůže stát, protože jsem pod dohledem svého zodpovědného partnera. A i kdybych já hlad neměla, on ho bude mít určitě. :-) Svou lásku teď dávám jen lidem, zatímco knihy jsou předmětem mé neutuchající vášně. Napsala jsem o tom v roce 2012 dokonce básničku a tímto si dovolím poslat ji znovu do oběhu.

Děkuji za milé komentáře a příjemné zážitky s knihou.

Růženko, já jsem chodila v mládí s jedním fajn klukem, který knihy miloval nade vše. Měl je všude. Jednou jsem k němu přišla na rande nažhavená na objetí a polibky, a aby mu to došlo, vzala jsem pár rozložených knih z gauče a položila na koberec na zem. Dostala jsem ledovou spršku, jak to s knihami zacházím a posléze vykázání. Já jsem chtěla lásku, ale on jí dával knihám. I takoví jsme tenkrát byli.....

Co život dal a vzal.Mám ji ve své knihovně a četla jsem ji několikrát.Dnes dávám přednost televizní obrazovce a PC.Za svůj život jsem přečetla spousty knih hodně jsem je kupovala a hodně jsem navštěvovala knihovnu.Včera jsem byla na Floře a prodávali tam knihy a pohádky po dvacetikoruně bylo mi docela smutno ,že u stánku nikdo nenakupoval.Své děti a vnoučata jsem učila milovat knihy ale dnes dávají mladí lidé přednost počítači a diskotékám .

Betty MacDonaldová mne vždy spolehlivě pobaví. Škoda, že už nemám na čtení tolik času. Nejvíce jsem asi četl když jsem pracoval u filmu, kde se stále na cosi čekalo. Četl jsem někdy i čtyři knihy za týden. Většinou z rozsáhlé pražské Městské knihovny. Dnes si vezmu knihu před spaním. Usnu však většinou dříve, než dočtu ku konci stránky.

I můj jeden z nejoblíbenějších titulů, při jehož čtení moje starosti odplouvají kamsi do neznáma...

Co život dal a vzal Betty MacDonaldové patří k mým oblíbeným. Vejce a já se mi taky líbilo, ale optimizmem, se kterým se dají zvládnout mnohem těžší situace, než je podzimní splín, je asi ještě víc prostoupena zmíněná ,,trilogie". Díky, že jste mi ji připomněla, jdu ji do své knihovny vyhledat a hned se do boje s mlhou a steskem pustím !

Pěkně to Zuzka napsala. . Takových hmmm,eeeeee,řekl bych,noooo, ....toho je kolem dokola pořád dost.A na nesprávných místech.Kniha k rozvíjení slovní zásoby určitě patří.Horší je,když člověka při čtení bolí oči a knihu pak čte nekonečně dloooouho.Ale každá četba má určitě něco do sebe.S tím, s Tebou Danuš plně souhlasím!!!