Když se po pondělně velikonočním obědě rozletěly rodinky našich dětí do svých hnízdeček, nastalo v bytě ticho. Vydechli jsme a při krásném počasí jsem začala spřádat plány na odpoledne. Nechtělo se mi ve svátečním dnu být doma ani chodit někde sama, proto jsem trochu šalamounsky navrhla autovýlet. Manžel rád řídí, já se ráda kochám krajinou a fotím, docela dlouho už jsme spolu nikde nebyli, tak by to mohlo klapnout. Naplánuj si trasu a jedeme, dí manžel podle mých představ. Huráááá.
Na dálnici D8 probíhají opravy a pilně se pracuje i ve svátek, provoz je však plynulý a cesta rychle ubíhá. Za chvíli se před námi objevuje Lovoš a s ním České středohoří. Vydáváme se zpočátku po mých zimních stopách, objíždíme kopec Boreč a chci si udělat stejné fotky jako v zimě. Ale ouha, na kritickém místě, kam se potřebuji postavit, stojí auto. Co se dá dělat, jedeme dál směr Sutom, Vlastislav. Zastavujeme a před námi se rozprostřelo neopakovatelné panorama kopců a kopečků. Směřujeme na Třebívlice, oblast těžby českých granátů. Zastavujeme se v místě, kde příroda ukázala svou nezměrnou kreativitu a mocnou silou vytvořila kamenné květy. Nemohu pochopit, že to, co trvalo celé věky, bylo objeveno při těžbě a v těžbě se pak už nepokračovalo, dokáže někdo během pár okamžiků zničit. Jaký pocit uspokojení může mít někdo z toho, když nevratně vydloube tmavý kamenný střed? Vyběhla jsem si na Číčov, odkud mě málem sfoukl vítr, a pokračovali jsme dál oklikou kolem Radovesické výsypky. Zastavili jsme se na místě zaniklé obce Hetov, ze které zbylo jen kousek zdiva a kaplička, vyčítavě hledící na klikatící se silničku. Paradoxem je, že výsypka se zastavila před obcí a oblast Hetova nezasáhla. Naproti přes údolí jsem zahlédla trčet z lesa jakousi věž, či co. Přiblížením v hledáčku fotoaparátu jsem s překvapením zjistila, že to je zřícenina hradu Sukoslav, o kterém jsem psala nedávno (Vycházkové Kostomlaty a Sukoslav). Projeli jsme Milešovem a brzy se objevil Lovoš, tj. místo, kde jsme odbočili z dálnice. Okruh se tak uzavřel a mohli jsme frčet domů. Projeli jsme notný kus jižní části Českého středohoří, v této době vyzdobeného tisíci bíle rozkvetlých stromů. Tolik ohromných kytic můžeme vidět jenom na jaře. Zas a znovu si blaženě opakuji, že toto nám dal pán bůh za odměnu ...
