Manažerky versus laskavé matky
FOTO: Julie Vargová

Manažerky versus laskavé matky

28. 3. 2021

Nedávno jsem četla kratičký článek popisující výsledky jakési americké studie, která tvrdí, že matky, jež jsou úspěšné v životě i v zaměstnání, pro děti představují výrazný vzor. Autoři studie tvrdí, že není pravda, že tyto děti nemají dost péče a nevyvíjejí se tak dobře, jako děti laskavých a méně aktivních matek v domácnosti.

Obsah článku mě doslova nadzdvihl ze židle. Podle mě dehonestoval mateřskou péči. Nejsem psycholog a netvrdím, že můj názor je ten nejsprávnější. Cítím však potřebu postavit se na stranu matek, které porodí dítě a věnují se mu v duchu zažitých zvyklostí. Na stranu matek, které v rodinné výchově spatřují pevný základ pro své děti. Nemohu své myšlenky opřít o statistiky. Jenom o porovnání a o něco málo zkušeností vlastních, vyslechnutých a zažitých.

Někdy v sedmdesátých letech minulého století se v rádiu vysílal pořad na různá témata s možností dotazů do živého vysílání. Poslouchala jsem ten zaměřený na výchovu dětí. Jedna posluchačka se přítomného psychologa zeptala, kdy má začít s výchovou svého tříletého syna. Na odpověď nezapomenu: "Maminko, máte tři roky zpoždění."

Před pár lety jsem měla blízko k organizaci zabývající se výchovně vzdělávacím procesem. Matky s tříletými dětmi, které nebyly přijaty do mateřské školy, si málem oči vyškrábaly, aby právě jejich potomek  tady byl umístěn. Většina z nich nechodila do práce, chtěly si jen od dítěte odpočinout. Alespoň dopoledne, protože zmíněné zařízení odpolední program nenabízelo. Nechápala jsem a nechápu tento postoj a neumím najít odpověď na otázku - proč si tyto ženy pořizují děti? Proč ho za každou cenu předávají do rukou státních institucí, místo aby se jim věnovaly se vší parádou?

Matky manažerky sice chodí do práce, ale o jejich potomky se starají cizí lidé: učitelky v mateřských školách, chůvy, pečovatelky, lidé ze soukromých škol. Někdy prarodiče. Péče o vlastní dítě se scvrkne na pusu na dobrou noc. Kde je to pravé mateřské pohlazení, pofoukání odřeného kolene, utření pobryndaného trička, vysvětlení, proč nemá tramvaj pneumatiky?

Často jezdím veřejnou dopravou. Na prstech jedné ruky bych spočítala trpělivé, všímavé a vysvětlující maminky. Většina mladých žen s kočárky se nejen neomaleně hrne do vozu, navíc na své kňourající dítě řvou, aby bylo zticha, některá mu vrazí rohlík do ruky, na jeho otázky odsekne, aby neotravovalo. Dítě odrostlé kočárku je často doslova vláčeno matkou za jednu ruku. Co ale většinu matek spojuje, je soustředěná "práce" s mobilem.

Jsem z těchto situací rozčarovaná a říkám si, jaká že to generace vyrůstá? Věřím, že rodičů, kteří svým dětem věnují tolik času, kolik si zaslouží, je hodně. Bojím se však, že jich bude ubývat, protože konzumní společnost vytěsní rodičovskou zodpovědnost. Někdy si myslím, že někteří rodiče považují za samozřejmost, aby se o jejich potomky postaral někdo jiný. Nejlépe stát, ten není se svými službami tak drahý, jako soukromý sektor.

Při psaní těchto řádků mi občas bleskne hlavou myšlenka - proč to vlastně píšu? Asi proto, že je mi líto všech rodičů, kteří se svým dětem opravdu laskavě věnují, společně objevují svět kolem sebe, vysvětlují, co je dobré a co zlé a nevadí jim, že se musí občas uskrovnit, aby svým potomkům dopřáli poznávání a rodinnou pohodu.

Moje kamarádka Zdena má dvě dospělé děti. Nestala se z ní manažerka, rozvedla se, žije sama. Dětem se věnovala od narození. Vztah této matky a jejích dětí vnímám jako úžasný. Jejich vzájemný respekt není hraný, je skutečný. Vím, že i Zdena je na své děti pyšná.

Přála bych dnešním miminům, batolatům, dětem všeho věku, aby u svých rodičů kromě vzorů z pracovních úspěchů našly otevřenou a chápající náruč a pocit, že právě ony jsou u nich na prvním místě.

Můj příběh
Autor: Jana Vargová
Hodnocení:
(4.5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
Paní Vargová, vidíte věci poněkud zjednodušeně. Matky manažerky nejsou žádné harpyje, které strčí dítě komukoliv, jen aby se mohly věnovat sobě a své práci, ale především schopné a výkonné ženy, které si dokáží především dobře zorganizovat svůj čas, aby se mohly věnovat své práci i výchově svých věcí. Především- manažerka a dobrá matka, jsou funkce, které se nevylučují. Ano, mnohdy ta enormě vytížená žena má pomocnici v domácnosti, aby vše zvládla. A proč ne ? Když jí pomocnice uvaří, vypere, uklidí, bude mít matka více času na to, aby se věnovala výhradně svým dětem. Jednu takovou paní znám. Úspěšná lékařka, se svými dětmi odmalička sportuje, učí se s nimi, vozí je na různé ty kroužky, když byly malé, každý večer jim četla pohádky, povídala si s nimi. Děti v současnosti studují vysoké školy a k rodičům mají příkladný vztah. A nemyslím, že by jim příklad pracovně vytížené a úspěšné matky nějak uškodil. Obojí- obětavá matka v domácnosti, i údajná sobecká matka podnikatelka, jsou klišé, která nemají valné opodstatnění.
Petr Dvořák
Hodně názorů je, že dítě si od tří let nebo co má ve školce nebo jeslích "zvykat na vrstevníky a rozvíjet vztahy k jiným lidem, jiným dětem" a pod. Prosím vás, to v ten den sejdete z hor nebo vyjdete z pralesa, kde jste se do té doby setkávali pouze se zvěří, Mauglím nebo yettim?
Martin Vrba
Myslím, že výchova dětí je velice individuální věc, která se nedá předem určit, jak musí probíhat. Každý rodič je jiný a každé dítě je jiné a každý má jiné schopnosti, nese si vzory ze svých rodin, kde vyrůstal a jinak je do života vybaveno dítě a to se nemusí zrovna jednat o nějaké závažné hendikepy. Shoda snad panuje jen v tom minimu, to když není dodrženo, tak je dítě sociálkou rodičům odebráno. Ano – píšu rodičům, z článku – tedy autorce nějak vypadl z výchovy tatínek, celé je to jen o maminkách, takových nebo makových, ale tatínek je pro výchovu také důležitý – doslova nezastupitelný – tedy jen částečně třeba strýčkem nebo dědečkem – prostě mužským elementem. To už se dnes dávno ví a je to dodržováno. Ve skutečnosti, když je to možné, tak se na výchově podílí celá širší rodina. I když třeba nepřímo, ale podstatně a to příkladem. Když tam panují dobré přátelské vztahy, tak si mohou všichni pomáhat a zastupovat, když je někdo z rodiny přetížen, má toho plné zuby, je nemocen, nebo si jen potřeuje odfrknout, nebo má náročnou práci. Vůbec to nestojí tak, kdo co vystudoval, kdo co dělá a zda se dodržují tradiční vzory, kdy jeden dělá jen to a druhý zase jen tohle a nic jiného. Tak, jako v dobrém podniku, tak je skvělé, když i v té rodině existuje zastupitelnost, když muži zvládají i dříve jen tradiční ženské práce a žena si umí přitáhnout šroubek od pánvičky a udělat i jiné drobné opravy sama. To aby si té práce pro rodinu, tedy té, která je vykonávána přímo v rodině – v bytě - v domě a vše pro výchovu dětí si všichni jeden druhého vážili. Má to okamžitý efekt a je to vzor pro děti na dobu, až budou v roli rodičů. Každý z nás zastává jisté názory a má vlastní hierarchii hodnot a je dobré, když při výchově dětí se ty jednotlivé orientace prolínají a doplňují a nestojí přímo proti sobě. To už ale přeci záleží na výběru partnerů a koho s tím „dostanou“ do příbuzenstva jen jako součást balení při tom „ano“ na radnici. Pro výchovu je také dobré, málo se o om mluví, když dítě sleduje u rodičů, jak konstruktivně řeší drobné hádky a jak probíhá i usmiřování – tedy jen přiměřeně. :) To, že dnešní děti, tak jako lidé obecně, se více a raději sdružují ve svých školních nebo sportovních kolektivech, to je prostě pravda. A tak, když dorazí domů, nebo i k dědovi na víkend, tak nevydrží bez sebe – bez kamarádů do druhého dne a jsou pomocí mobilů a počítačů v kontaktu stejně jako jejich maminky a tatínkové. Do našich domovů a tedy i do výchovy tak zasahují jejich kamarádi a dokonce i maminky a tatínkové těch kamarádů a s korona virem i učitelky a obráceně do učení zasahují více i rodiče, kteří musí dětem asistovat při počítačovém spojení s učitelkou a ještě provětrat své dávno zapomenuté vědomosti. A tak se může docela i stát, že naprosto vzorná maminka, která bude své dítě vychovávat tradiční metodou někdy z 80. let minulého století a bude dítěti stále „u zadečku“ k dispozici na všechny jeho otázky, mu vlastně bude ubližovat, protože to dítě bude zaostávat například v komunikaci, v nových poznatcích, které maminka nemá. Vím, že jsem poskočil ve věku výchovy nad ty tři roky, ale naše vnouče už ve třech letech ovládalo mobil a v nyní v šesti si umí najít svoje oblíbené pohádky, hraje hry a umí zavolat mamince a kamarádovi a poslat jim fotku. Já mu v tom nebráním, ale zapojil jsem se do toho také a snažím se mu do toho dědečkovsky vstupovat, abych mu to nějak obohatil o to, co považuji za důležité – za nadčasové a v čem je i láska a soucit, to se z těch her - ze stříleček nějak vytratilo, proto je v kolektivech možná tolik šikany, ale to je jiné téma.
Marie Faldynová
Patřím ke generaci, která vyrostla v jeslích a jsem ráda, že dnes mají maminky možnost být s malým dítětem doma. Jak to která maminka využije - to už je věc jiná, moje dcera i snacha se dětem věnují víc, než jsem se věnovala já a mě se to líbí. Když jdu na sídlišti na hřiště s vnoučaty, vidím tam spoustu maminek, které se dětem věnují a matky zírající do mobilů tam nejsou. Je škoda, když někdo volno na výchovu dítěte tráví u televize nebo na mobilu - ale jak ho motivovat ke změně nemám tušení. Líbí se mi kluby maminek na mateřské dovolené, tam můžou leccos odkoukat. Je to jako ve všem: Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.
Zuzana Pivcová
My jsme jako děti se sestrou do školky nechodily, protože naši rodiče zastávali model rodinné výchovy, takže do té doby, než tatínek vážně onemocněl a maminka musela do práce, jsme byly doma. Mělo to kladné i záporné stránky, zvláště u sestry, která se po příchodu do 1. třídy jen velmi obtížně sžívala s jinými dětmi. Za minulého režimu šly děti záhy do jeslí, protože bylo potřeba vydělávat. pamatuji si, jak jsem časně ráno po 6 hod. cestou na autobus do práce potkávala mladou matku s děťátkem, které cestou do jeslí snad ještě při chůzi spalo. Jak je to nyní s výchovou, nedokážu ze zkušenosti posoudit. Je ale pravda, že např. v MHD komunikují rodiče s malými dětmi výjimečně, a kupodivu spíš otcové, že něco vysvětlují.
Jana Hošková
Jen k doplnění mého názoru: týkal se hlavně dětí do 3 let. Od tohoto věku už je potřeba, aby si dítě zvykalo na vrstevníky a pokud je na to zralé, docházelo do školky, která je pro rozvoj dítěte taky důležitá, hlavně pak co se týká přípravy na školu. JInak i psychologové tvrdí, že doba do tří let věku dítěte je velice důležitá a mělo by být pokud možno co nejvíce s matkou.
Libuše Křapová
Nesouhlasím s obsahem článku stoprocentně. To, že jsou některé děti nevychované, neznamená, že jejich matky jsou manažerky. Naše generace byla většinou do jeslí odkládána ve třech měsících. Tehy to bylo naprosto běžné. Byla snad naše generace špatně vychovaná? Zpětně to není ani školka, ani jesle, na co vzpomínám ve zlém. Rozmazlenost a nezpůsobnost je vyvolána špatnou výchovou, ne tím, že dítě je v jeslích či školce. Pokud chce matka dítě vychovávat až od tří let, má skutečně tři roky zpoždění. Už miminku prospívá určitý režim. A později důslednost a dobrým příkladem.
Vlasta Ledlová
Hodnotit článek na body jsem neměla v úmyslu. To je omyl. Jednu hvězdičku bych kvůli jiným názorům nikdy nedala.
Vlasta Ledlová
Paní Vargová do práce chodí nejen manažerky, ale i prodavačky, dělnice, zdravotní sestry apod. Také jejich děti chodí do školky. A neřekla bych o nich, že nejsou laskavé matky. Myslím, že hodnota vztahu k dětem není dána jen množstvím společně stráveného času ale i jeho kvalitou. Omlouvám se, ale podle mého názoru to, co píšete v článku je dost zjednodušené. Chodím téměř denně ven do přírody a vídám tam spoustu matek i oba rodiče, jak se dětem věnují a i přes to, jak se svět od našeho mládí změnil, to nevidím tak černě.
Daniela Řeřichová
Rozumím Vašemu povzdechu, ale nesouhlasím s tezí, že úspěšné manažerky rovná se necitlivé matky. Žijí v jiné době a reagují na ni. Tak jako my jsme žili jinak než prarodiče. Jsem nejstarší ze čtyř dětí, byla jsem v jeslích a ve školce, stejně jako moje děti, z nichž vyrostli slušní lidé. Naše prababičky pracovaly na polích a dítěti se také nemohly moc věnovat. Ale stačil láskyplný pohled, objetí a bezpečné zázemí. Jsou mezi námi maminky obětavé i sobecké, tak jako tomu bylo vždy, jen kulisy jsou jiné.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.