Manažerky versus laskavé matky

Myslím, že výchova dětí je velice individuální věc, která se nedá předem určit, jak musí probíhat. Každý rodič je jiný a každé dítě je jiné a každý má jiné schopnosti, nese si vzory ze svých rodin, kde vyrůstal a jinak je do života vybaveno dítě a to se nemusí zrovna jednat o nějaké závažné hendikepy. Shoda snad panuje jen v tom minimu, to když není dodrženo, tak je dítě sociálkou rodičům odebráno. Ano – píšu rodičům, z článku – tedy autorce nějak vypadl z výchovy tatínek, celé je to jen o maminkách, takových nebo makových, ale tatínek je pro výchovu také důležitý – doslova nezastupitelný – tedy jen částečně třeba strýčkem nebo dědečkem – prostě mužským elementem. To už se dnes dávno ví a je to dodržováno. Ve skutečnosti, když je to možné, tak se na výchově podílí celá širší rodina. I když třeba nepřímo, ale podstatně a to příkladem. Když tam panují dobré přátelské vztahy, tak si mohou všichni pomáhat a zastupovat, když je někdo z rodiny přetížen, má toho plné zuby, je nemocen, nebo si jen potřeuje odfrknout, nebo má náročnou práci. Vůbec to nestojí tak, kdo co vystudoval, kdo co dělá a zda se dodržují tradiční vzory, kdy jeden dělá jen to a druhý zase jen tohle a nic jiného. Tak, jako v dobrém podniku, tak je skvělé, když i v té rodině existuje zastupitelnost, když muži zvládají i dříve jen tradiční ženské práce a žena si umí přitáhnout šroubek od pánvičky a udělat i jiné drobné opravy sama. To aby si té práce pro rodinu, tedy té, která je vykonávána přímo v rodině – v bytě - v domě a vše pro výchovu dětí si všichni jeden druhého vážili. Má to okamžitý efekt a je to vzor pro děti na dobu, až budou v roli rodičů. Každý z nás zastává jisté názory a má vlastní hierarchii hodnot a je dobré, když při výchově dětí se ty jednotlivé orientace prolínají a doplňují a nestojí přímo proti sobě. To už ale přeci záleží na výběru partnerů a koho s tím „dostanou“ do příbuzenstva jen jako součást balení při tom „ano“ na radnici. Pro výchovu je také dobré, málo se o om mluví, když dítě sleduje u rodičů, jak konstruktivně řeší drobné hádky a jak probíhá i usmiřování – tedy jen přiměřeně. :) To, že dnešní děti, tak jako lidé obecně, se více a raději sdružují ve svých školních nebo sportovních kolektivech, to je prostě pravda. A tak, když dorazí domů, nebo i k dědovi na víkend, tak nevydrží bez sebe – bez kamarádů do druhého dne a jsou pomocí mobilů a počítačů v kontaktu stejně jako jejich maminky a tatínkové. Do našich domovů a tedy i do výchovy tak zasahují jejich kamarádi a dokonce i maminky a tatínkové těch kamarádů a s korona virem i učitelky a obráceně do učení zasahují více i rodiče, kteří musí dětem asistovat při počítačovém spojení s učitelkou a ještě provětrat své dávno zapomenuté vědomosti. A tak se může docela i stát, že naprosto vzorná maminka, která bude své dítě vychovávat tradiční metodou někdy z 80. let minulého století a bude dítěti stále „u zadečku“ k dispozici na všechny jeho otázky, mu vlastně bude ubližovat, protože to dítě bude zaostávat například v komunikaci, v nových poznatcích, které maminka nemá. Vím, že jsem poskočil ve věku výchovy nad ty tři roky, ale naše vnouče už ve třech letech ovládalo mobil a v nyní v šesti si umí najít svoje oblíbené pohádky, hraje hry a umí zavolat mamince a kamarádovi a poslat jim fotku. Já mu v tom nebráním, ale zapojil jsem se do toho také a snažím se mu do toho dědečkovsky vstupovat, abych mu to nějak obohatil o to, co považuji za důležité – za nadčasové a v čem je i láska a soucit, to se z těch her - ze stříleček nějak vytratilo, proto je v kolektivech možná tolik šikany, ale to je jiné téma.

Patřím ke generaci, která vyrostla v jeslích a jsem ráda, že dnes mají maminky možnost být s malým dítětem doma. Jak to která maminka využije - to už je věc jiná, moje dcera i snacha se dětem věnují víc, než jsem se věnovala já a mě se to líbí. Když jdu na sídlišti na hřiště s vnoučaty, vidím tam spoustu maminek, které se dětem věnují a matky zírající do mobilů tam nejsou. Je škoda, když někdo volno na výchovu dítěte tráví u televize nebo na mobilu - ale jak ho motivovat ke změně nemám tušení. Líbí se mi kluby maminek na mateřské dovolené, tam můžou leccos odkoukat. Je to jako ve všem: Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.

My jsme jako děti se sestrou do školky nechodily, protože naši rodiče zastávali model rodinné výchovy, takže do té doby, než tatínek vážně onemocněl a maminka musela do práce, jsme byly doma. Mělo to kladné i záporné stránky, zvláště u sestry, která se po příchodu do 1. třídy jen velmi obtížně sžívala s jinými dětmi. Za minulého režimu šly děti záhy do jeslí, protože bylo potřeba vydělávat. pamatuji si, jak jsem časně ráno po 6 hod. cestou na autobus do práce potkávala mladou matku s děťátkem, které cestou do jeslí snad ještě při chůzi spalo. Jak je to nyní s výchovou, nedokážu ze zkušenosti posoudit. Je ale pravda, že např. v MHD komunikují rodiče s malými dětmi výjimečně, a kupodivu spíš otcové, že něco vysvětlují.

Jen k doplnění mého názoru: týkal se hlavně dětí do 3 let. Od tohoto věku už je potřeba, aby si dítě zvykalo na vrstevníky a pokud je na to zralé, docházelo do školky, která je pro rozvoj dítěte taky důležitá, hlavně pak co se týká přípravy na školu. JInak i psychologové tvrdí, že doba do tří let věku dítěte je velice důležitá a mělo by být pokud možno co nejvíce s matkou.

Nesouhlasím s obsahem článku stoprocentně. To, že jsou některé děti nevychované, neznamená, že jejich matky jsou manažerky. Naše generace byla většinou do jeslí odkládána ve třech měsících. Tehy to bylo naprosto běžné. Byla snad naše generace špatně vychovaná? Zpětně to není ani školka, ani jesle, na co vzpomínám ve zlém. Rozmazlenost a nezpůsobnost je vyvolána špatnou výchovou, ne tím, že dítě je v jeslích či školce. Pokud chce matka dítě vychovávat až od tří let, má skutečně tři roky zpoždění. Už miminku prospívá určitý režim. A později důslednost a dobrým příkladem.

Hodnotit článek na body jsem neměla v úmyslu. To je omyl. Jednu hvězdičku bych kvůli jiným názorům nikdy nedala.

Paní Vargová do práce chodí nejen manažerky, ale i prodavačky, dělnice, zdravotní sestry apod. Také jejich děti chodí do školky. A neřekla bych o nich, že nejsou laskavé matky. Myslím, že hodnota vztahu k dětem není dána jen množstvím společně stráveného času ale i jeho kvalitou. Omlouvám se, ale podle mého názoru to, co píšete v článku je dost zjednodušené. Chodím téměř denně ven do přírody a vídám tam spoustu matek i oba rodiče, jak se dětem věnují a i přes to, jak se svět od našeho mládí změnil, to nevidím tak černě.

Rozumím Vašemu povzdechu, ale nesouhlasím s tezí, že úspěšné manažerky rovná se necitlivé matky. Žijí v jiné době a reagují na ni. Tak jako my jsme žili jinak než prarodiče. Jsem nejstarší ze čtyř dětí, byla jsem v jeslích a ve školce, stejně jako moje děti, z nichž vyrostli slušní lidé. Naše prababičky pracovaly na polích a dítěti se také nemohly moc věnovat. Ale stačil láskyplný pohled, objetí a bezpečné zázemí. Jsou mezi námi maminky obětavé i sobecké, tak jako tomu bylo vždy, jen kulisy jsou jiné.

Každý na to může mít jiný názor, nic není černobílé. I matka manažerka se může věnovat svým dětem výborně. Záleží hlavně na jejím vztahu k dětem a na vztazích v rodině. To, že se děti dostanou do kolektivu dřív než ve škole a učí se navazovat i vztahy k jiným lidem a v jiném prostŕedí, je podle mého názoru také rozvíjí.

Paní Vargová, dík za skvěle napsaný článek. Blýská se na lepší časy. Zatím sice zřídka, ale vídám i matky, někdy i tatínky, kteří umí své dítko pohladit, obejmout, vysvětlovat..... Lidé se začínají "probouzet" a děti jim jdou příkladem. Příroda je moudrá a nedá se umlčet ♥