Čučoriedka

Slovenčina a čeština sú dva krásne jazyky, umožnujúce vyjadriť hĺbku, cit. Najma hodnotné texty v podaní hercou - majstrov slova, sú pre mňa vždy potešením.

Kdo chce rozumět, nemá problém. Dodnes si vůbec neuvědomuji, jestli jsem slyšela češtinu nebo slovenštinu, když sledujeme slovenskou televizi. Pro mě je slovenština velmi libozvučný jazyk.

V Praze slyším slovenštinu hodně, zvláště metrem jezdí hodně mladých Slováků na koleje na Jižní Město, baví se s českými kamarády běžně dvojjazyčně. I v Pražském kreativním centru, kde s redakcí sídlíme, zaznívá slovenština. Samozřejmě však víc v článku zmíněná angličtina. Do vojenského archivu jezdilo mnoho slovenských badatelů. Měli jsme přece společnou historii.

Myslím, že je to normální. Za mého mládí to o moc lepší nebylo. Já jsem ve slovenštině dost četla a na pondělní slovenské inscenace jsme taky koukali. Ale co si pamatuju, tak moji vrstevníci o to moc zájem neměli. No a kde dneska v médiích slyšíte tento jazyk? Nikde.

Mám se "znalostí" slovenštiny také příhodu z rodiny. Syn byl pár let po rozdělení republiky na Slovensku za kamarádem, myslím, že v Žilině. Když už byl ve městě a skoro u cíle, zeptal se jedné starší paní, kde je ta kamarádova ulice. Paní odpověděla: tam za cintorínem. Syn nevěděl, co je to cintorín, a tak se zeptal: to je nějaký supermarket? Tehdy ještě bylo málo supermarketů a paní zas nevěděla, co znamená supermarket. Nakonec se domluvili. Je to veselá příhoda, ale vlastně velmi smutná...

To je velká pravda, ale překvapilo mě, že i "starší" děti, kterým je přes 40 nerozumí slovensky. řekla mi to kamarádka o své dceři (asi 44 leté), že se jí v práci slovenská šéfová zeptala jestli není chorá a ona nerozuměla. Kamarádka to komentovala, že, když je Slovenka zaměstnaná tady, tak má mluvit česky, že už mladí nerozumějí slovensky. Při tom mě se nezdá slovo chorá nečeské.