Ilustrační foto: ingimage.com

Vdovci. Proč se o nich moc nemluví?

4. 5. 2019

O vdovách, jejich trápeních a životním stylu se v poslední době hodně mluví a píše. Ale vdovci jakoby neexistovali. Neprožívají snad stejná trápení jako vdovy?

ovdovění

Autor: Vratislava Hofmanová, redakce

Hodnocení:

(4 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Lenka Kočandrlová 8.1.2021 14:01

Neznám žádného vdovce,jen vdovy.....

Jana Gondášová 6.6.2019 19:22

Nevím, ale sama jsem vdova víc, jak 8let, jsem na tom podobně, jako vdovci, umím samozřejmě vyprat, uvařit , uklidit a podobně, ale ne a ne se vyrovnat se smrtí manžela, vím, že je to chyba, že člověk by měl jít dál, ale je to dlouhý proces a čas utíká rychleji než dřív, jenže co s tím.....

Zpět na homepage Zpět na článek

Pro náš velmi dospělý věk není řešením sedávat v koutě, říká třiasedmdesátiletá Marie Magdalena Klosová

V jedenašedesáti letech ovdověla poté, co manžel podlehl následkům těžkého zranění na lyžích. O svých stavech duše po smrti milovaného muže a pak po čase o naději a nové lásce velmi otevřeně vypráví bývalá profesorka francouzštiny Marie Magdalena Klosová.

Jan Raška

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Hana (68 let): Rodina mě odsoudila, protože jsem se nepostarala o manžela

Jednou jsem někde četla, že pokud se někdo nestaral o těžce nemocného seniora odkázaného na pomoc druhých, nemá právo odsuzovat nikoho, kdo to nezvládl. Tak se tou větou nyní utěšuju. Nezvládla jsem se postarat o muže, který trpí těžkou demencí a dalšími potížemi.

Redakce

Zdenka (71): Největší lásku jsme prožívali před manželovou smrtí

Jsou to už dva roky, co manžel podlehl těžké, nevyléčitelné nemoci. Dlouhé dva roky, ale jako by to bylo včera. Každý den na něj intenzivně myslím, na jeho odcházení, které bylo smutné a zároveň krásné.

Redakce

Vdova Helena (67 let): Moji blízcí mě kritizují, že málo truchlím

Prožila jsem s mým mužem čtyřicet let. Byly to roky radostné i méně příjemné, jak už to u dlouholetých manželství bývá. Zemřel po dlouhé těžké nemoci. A já se teď dozvídám, že se prý nechovám tak, jak by vdova měla. Údajně jsem nevhodně veselá.

Redakce