Dvojité výročí Karla Kachyni

Byl a zůstane pan režisér, myslím, že řada lidí je na něj hrdá, tak jako já... děkujeme pane Karle, že jste nám zde zanechal filmy, ke kterým se generace ještě dlouho budou vracet a ne jako některé dnešní bláboly, které upadnou v zapomění...

U mně bodovalo víc filmů pana Kachyni. Vybírám - Kráva, Ucho, Sestřičky a Už zase skáču přes kaluže.

Dokázal to vždy pojmout velmi citlivě.

Vážená paní Kosťunová, děkuji za Váš příspěvek, již v úvodu svého článku píši, dovolte, prosím, krátké zamyšlení .. ujišťuji Vás, že nemusím mít k ruce žádnou encyklopedii, filmologií se zabývám od 18 let, rpvněž jsem nechtěla nikoho poučovat. Napsala jsem jen své subjektivní vyjádřeřní. Vidím, že za rok, co jsem zde z vážných rodinných důvodů nepublikovala, jste se vůbec nezměnila.V úctě Vladka.

Před pár dny jsem zhlédla u sestry v TV medailon Karla Kachyni, v němž na něj vzpomínaly ponejvíce dcera z prvního manželství a vdova po něm Alena Mihulová. Bylo to sice natočeno už v roce 2007, ale velmi decentní a dojemné. Mnoho Kachyňových filmů jsem viděla, ty počáteční - Trápení a Vysoká zeď - už v pubertě v 60. letech, aniž bych tehdy věděla, kdo je režíroval. Pravdivé Ucho. to je můj favorit. Byl to opravdu velmi nadaný a celkově mimořádný člověk. Děkuji za vzpomínku, která mi připomněla i jeho ostatní filmy.

Byl to vynikající režisér jako mnoho dalších.