Tak jsem byla opět se svým pejskem na procházce a sledovala přírodu kolem. Byla jsem trochu všímavější než jindy a pozorovala jsem všechny rostlinky kolem sebe. Dojalo mě, jak některé přes nepřízeň suchého počasí nebo prostředí se snaží vystrčit své lístečky odkudkoliv. Je to úžasná houževnatost a touha po životě, po přežití a po kráse. Musela jsem si je vyfotografovat a poslat vám je ukázat.
Pak jsem se zastavila v myšlenkách u sebe a u celého lidského pokolení. Každý človíček v jakýchkoliv podmínkách se snaží života držet. Nikdo ho nechce předčasně vzdát.
Mám příklad ve své mamince, jak se snažila přes všechny nemoci ještě život zachytit. Věděla, co ji už brzy čeká, ale nechtěla tomu uvěřit do poslední chvíle.
Ano, život má člověk jen jeden a musí si ho vážit. Já se také ve svém pokročilém věku snažím radovat z maličkostí. Každé ráno, když se probudím, čekám, že mě potká něco hezkého. No nic zajímavého se nekoná, ale já zase doufám a doufat nepřestanu až do úplného konce.