Blbá nálada, deprese. Pozor, není to totéž

Bohužel lidé se zbytečně brání lékům a ani od lékařů člověk nemůže čekat přiměřenou péči.Můj manžel onemocněl diabetem I.typu a přestože byl velmi disciplinovaný a měl skvělou diabetoložku,celoživotní diabet vyústil v těžké potíže cévního charakteru a v 60 letech mu amputovali nohu. Před amputací ho lékař upozornil, že ač je defekt v místě holeně,doporučuje mu amputaci nad kolenem,protože v holeni je malá zhojitelnost.Manžel ale chtěl mít koleno a tak neposlechl. Za čtrnáct dní po operaci se dosud úspěšně se hojící rána zanítila a muselo dojít k reoperaci. Z nemocnice se mi vrátila absolutní troska dříve veselého a optimistického člověka. Obrátila jsem se o pomoc na jeho diabetoložku a ta mi řekla,že antidepresiva už mu měli dát po tak závažném zákroku už nemocnici . Už po týdnu medikace byl z manžela jiný člověk,bylo to úžasné.

Paní v úvodním rozhovoru celkem chápu...nebaví ji televize, k doktorce se svými problémy radši ani nechodí - slyší od ní zřejmě stále jedno a to samé a výsledek nikde. Bohužel, tak to často je...lidé mají potíže, o nichž...jak se domnívá valná většina... prostě vyřeší lékař. Tak tomu vůbec není. Má-li starší či starý člověk dlouhodobé potíže, nelepší se, doktoři jeho stesky hodně často bagatelizují. Předepisují léky, myslí si, že pacient má holt už věk na to, aby ho leccos bolelo - a přitom je ani ve snu nenapadne, že i mnohé tělesné bolesti mohou být projevem tzv. larvované deprese. Tudíž takové, která se projevuje z větší části příznaky tělesnými než duševními. Pochopitelně se takový člověk ale cítí mizerně i psychicky. To je pak nekončící bludný kruh..

Skutečná deprese je nemoc. Můj známý středního věku má manželku, která je v chronické depresi (spíš má bipolární poruchu, ale s výraznou depresivní fází), mají i děti. On jde ráno v šest do práce a manželka leží na gauči a dívá se do stropu. On přijde ve čtyři z práce a manželka leží na gauči a dívá se do stropu. Atp. To je naprosto devastující a partner musí být hodně silný, aby s tím uměl zacházet… Dnes jsem byl na pohřbu cca 65-leté ženy, která před lety rovněž onemocněla depresí. Jenže se neléčila a postupně – myslím si - zdravotně poškodila svého manžela, který už neměl sílu, později (psychosomaticky) onemocněl a zemřel před dvěma týdny. Nebojme se přivést příbuzného k lékaři, jestliže se domníváme, že duševně onemocněl (bludy, mluvení z cesty, dlouhodobá nenálada bez vnější příčiny…).

Se všemi, kteří se dostanou do depresí, soucítím. Bohužel, někteří lidé jsou odolnější nebo jsou prostě jen málo empatičtí, a proto těm druhým nevěří. Věřit nemusí, ale své názory by si měli nechat pro sebe. Dnešní tlak na zaměstnance určitých profesí je opravdu velký. Pak není divu, že lidé onemocní.

Psychické problémy, které může přinést třeba zrovna to truchlení, bych si netroufla zlehčovat. Nevím, zda se mluvilo o invaliditě, ale o diagnóze ano. Obávám se, že psychická odolnost některých mladých lidí je asi mnohem menší, než by se zdálo. Společnost od nich očekává neustále pozitivní náladu, fyzickou připravenost, ochotu, úsměv na tváři no zkrátka reklama na ŠTĚSTÍ. To my, senioři jsme to měli svého času myslím jednodušší.Nedávno se mi dostala do ruky kniha Důmyslné umění jak mít všechno u pr**le . Název vulgární, ale kniha vystihuje každodenní život skvěle. Osobně nemám ráda ty zaručené návody na šťastný život, tohle se docela povedlo.

Děkuji za článek. Nesnáším slovo depka. Deprese není špatná nálada, deprese je paralyzovaný život. Bohužel není „výsadou“ seniorů. Velmi dobře a osvíceně o ní psal např. M. Vašut.

Pane Karle, nevíte, kdy to bude? Ihned bych začala truchlit. Ještě nevím, pro co, ale jistě by se něco našlo...

Co dodat? Znám taky pár takových, u kterých je všechno špatně. Doma, v rodině, v obchodech, ve státě, v celém světě. Na každé téma ,na každou radu, na každou snahu pomoci reagují negativně. Tak co tedy s tím? Odvléci je někam násilím? Já jen tiše doufám, že se k takovému stavu nepropracuji.

A co truchlení ? Na to prý bude v budoucnu i invalidní důchod.