Na návštěvě u mého psího kamaráda

Tak tento psí pohled mi byl tak dobře a dlouho (skoro 15 let) známý, měla jsem zlatou kokřičku. Díky!

Zvířata si mnohé dlouho pamatují - psi i kočky. Když jsme se se Zuzkou vždycky téměř po roce objevily na chalupě, psi našeho kamaráda nás ihned bouřlivě vítali. Naše kočky si zase okamžitě připomněly své prázdninové návyky. Tentokrát se bude s námi a kocourem Čertem vítat už jen jeden pes.

To je nádherný článek.

Zvířecí parketa je moje. Od dětství jsem milovala zvířata - u babičky králíky, které jsem "ochočovala", koťata, jen husí jsem se bála, protože vždy syčely, když jsem musela kolem nich jít. Měla jsem i psa a vždy nějakou kočku. Myslím, že zvířecí řeči také rozumím. Teď zvláště té kočičí,do nedávna jsem měla dvě kočičky, ta starší mi vloni odešla po 15 letech do kočičího nebe, tak mám jen jednu, ale zato velikou a krásnou ragdolku Mejdy. Ta mi dokáže i vynadat, když se někde déle zdržím.

To nemá chybu. Miluji psy a koně. Doma jsme měli jenom jednou psa a je to pro mně nezapomenutelný zážitek. Také jsem si hned po vysoké škole dopřála dovolenou s jízdou na koni. Moc se mi to líbilo, ale k pravidelnému ježdění jsem se nedostala.

Moc krásný a srdcem psaný článek. Je to přesně tak, že kdo má rád zvířátka má také rád lidi !

Haf, haf, moc hezké ...

Moc hezky napsané, plné citu. Mám také krásné zážitky s naší Roxynkou,která má také takový loudivý pohled a člověk neodolá a nějaká ta mlska se najde. Věřím , že pes vycítí ,kdo to s ním myslí dobře a má ho rád.

Tak moc bych potřebovala rozumět psí řeči. Myslím, že když vypoví tělo není tak zlé, jako když vypoví mozek. Moc mi u mého starého psa chybí lumpačení a dovádění. Rád se tulí, i si štěkne, ale je bez té jiskry v zakalených očí. Hezké čtení...

Jak já Vám rozumím. Kdo by odolal těm očím velkým jako mlýnská kola a plným lásky, něhy, oddanosti a důvěry.