Cestu ke campusu lemují klubové vlajky a loga, všechny nápisy na moderní budově jsou v klubové barvě, aby bylo jasné, kde se návštěvník ocitl. FC Bayern Campus byl otevřen před dvěma lety hlavně jako tréninkové centrum mládeže ve věku od devíti do devatenácti let. Když se ale začalo dařit i ženskému týmu a dvakrát po sobě vyhrál ligu, vedení klubu rozhodlo, že si zaslouží sídlit v nových prostorách. Na poslední chvíli se proto dělaly úpravy – například se rozšiřovaly šatny.
Campus důvěrně zná i česká kapitánka fotbalové reprezentace Lucie Voňková, která za Bayern do letošního jara hrála. Nyní přestupuje do Ajaxu Amsterdam.
„I kluci hrající v Česku v první lize nám mohou takové zázemí závidět, máme tady bazén, posilovny, fyzioterapeuty i výborné jídlo. Je tu několik lékařů, rentgen, magnetická rezonance. Když jsem se zranila, do hodiny jsem byla na vyšetření na rezonanci,“ vypráví energická černovláska před campusovou jídelnou. Vaří tu prý dobře, ale hlavně zdravě – jak se hráčky stravují, je prý pod drobnohledem.
V campusu je také několik tréninkových hřišť a jedno, na kterém se konají zápasy. „Na ženský ligový fotbal chodí kolem tisícovky lidí. Ale když hrály s Barcelonou nebo německou jedničkou tabulky Wolfsburgem, bylo vyprodáno. Dorazilo 2200 lidí a prodali bychom mnohem víc lístků,“ říká Josef Thauer, tiskový mluvčí ženského týmu, který mě po Campusu provází. O své práci hovoří jako o „dream jobu“, hráčky ženského týmu prý nemají žádné hvězdné manýry a je s nimi milá spolupráce. Na březnový zápas se Slávií (týmy se utkaly v Lize mistrů) dorazilo asi 1200 diváků.
Tréninkový týden fotbalistek
A jak vypadá takový týden špičkové fotbalistky Bayernu Mnichov? „Trénovaly jsme pořád, více než mužský tým. Německá liga se hrála v neděli, volný víkend neexistoval,“ vypráví Lucie Voňková, pro kterou bylo dvouleté angažmá v Bayernu i přes četná zranění v posledním roce, velmi motivující.
Vždy v pondělí po zápase se konal regenerační trénink, v úterý mívají hráčky volno, od středy do soboty se dvoufázově trénovalo a v neděli byl další zápas. Občas přibyl ještě středeční zápas v Lize mistrů. Ráno se trénuje na hřišti, odpoledne v posilovně. „Mohla jsem trénovat s jedněmi z nejlepších hráček současnosti. S jinými týmy bych se nedostala na soustředění na Katar, na zápasy Ligy mistrů, nehrála bych proti Barceloně,“ dodává s tím, že v Bayernu nemá nikdo do poslední chvíle jisté místo na hřišti v zápase. „Musela jsem jít do každého tréninku na 110 procent a nemohla jsem vydechnout.“
Ženský fotbalový tým Bayernu má hlavního trenéra, dva asistenty trenérů, trenéra gólmanů. Důležitý je také kondiční trenér - atleťák, který hráčkám říká, co jak mají jíst a připravuje jim individuální tréninkové plány. K dispozici jsou nepřetržitě dva fyzioterapeuti a doktorka – ta s nimi létá i na zápasy.
„Byly jsme úžasná parta,“ loučí se klubem česká kapitánka Voňková. My ženské jsme více „cíti“, přátelství si vážíme, více do nich investujeme a staráme se o ně. Bylo to smutné loučení, došlo i na slzy,“ říká.