FOTO: autor

Rámus

4. 6. 2019

Můj příběh

Autor: Rostislav Mraček

Hodnocení:

(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jarmila Komberec Jakubcová 5.6.2019 19:38

Moc hezké - zasmála jsem se zajímavému nářečí.

Zdenka Soukupová 5.6.2019 13:20

Krásně popsané příhody. Těším se na další.

Rostislav Mraček 5.6.2019 08:05

Dámy, potěšily jste mne dohadováním o nářečí, jež se objevuje v mých plkačkách. A nasadily i brouka do hlavy, no, ještě nevím, zda se odhodlám k obšírnějšímu vysvětlení... Některé jste se trefily. Nejde o žádný mix, ale podřečí hanáčtiny. Tomu mému se říká hánáčtina kojecká. Je slyšet v okolí Kojetína, Tovačova a také ve městech Olomouci, Prostějově, Přerově, odkud už zmizelo to nářečí, jež přežívá na venkově.

Libuše Křapová 4.6.2019 20:49

Ivano, Přerov je na Hané, ale hned za ním už je Zlínsko a Moravské Slovácko . A povídání se mi moc líbilo, jak jsem psala už níže :-)

Dana Puchalská 4.6.2019 12:16

Manželův tatínek byl rodák z Přerova. A tak jsem to nářečí poznala.

Zuzana Pivcová 4.6.2019 10:12

Já bych to zařadila na Hanou, protože to nepoznám. Ale vyprávění se mi moc líbilo.

Libuše Křapová 4.6.2019 09:31

Líbilo se mi to :-) Podle nářečí jsem tipovala, odkud jste. Není to ani čistá hanáčtina, ani slováčtina, ani nic jiného ... - musela jsem se kouknout na váš profil. A vida, nářeční mix :-)

Dana Puchalská 4.6.2019 09:28

Super povídka. Dost jsem se u ní pobavila. Budou zase další? Ve vesnických hospůdkách to žilo, škoda že v některých vesnicích už nejsou.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá