Vojenské archivnictví mělo v naší zemi počátky již před 100 lety - 2. část
Od roku 2014 sídlí Vojenský ústřední archiv na Ruzyni

Vojenské archivnictví mělo v naší zemi počátky již před 100 lety - 2. část

3. 6. 2019

Konec 2. světové války a vítězství nad fašismem s sebou přinesly i úvahy o podobě vědeckého a společenského výzkumu vojenské historie. V prvé řadě vyvstala otázka, jak obnovit tzv. Památník osvobození, jehož hlavním posláním byla právě problematika vojenských dějin našich národů.

Samotná válka s sebou přinesla obrovský nárůst vojenských písemností, které samozřejmě spolu s euforií z konce války silně ovlivnily poválečnou strukturu vojenského archivnictví.

Již koncem května 1945 byl vytvořen Vojenský ústav vědecký (později Vojenský historický ústav), do nějž vedle obnoveného Památníku osvobození a několika nově vzniklých vojenských institucí patřil i Vojenský ústřední archiv. Sám Památník osvobození měl rovněž dvě archivní oddělení - politické a vojenské, což vedlo k značné roztříštěnosti archivní správy fondů, ovlivněné do určité míry již tehdy odlišováním odboje západního a východního, první a druhé světové války. Při výběru budovy pro nově vznikající Vojenský ústřední archiv padla z důvodu dostatečné prostorové kapacity volba na Invalidovnu v pražském Karlíně.

Zatímco byl Vojenský ústřední archiv konstituován jako nová archivní instituce, archivy Památníku osvobození navazovaly na svou prvorepublikovou tradici, rozšířenou o druhý odboj včetně problematiky koncentračních táborů.

Po Únoru 1948 začal Památník osvobození upadat v nemilost, neboť určité kapitoly dějin byly vnímány jako buržoazní a prozápadní, tudíž ideologicky nepřátelské. Na základě toho 1. 10. 1949 Památník osvobození zanikl. Zbylo z něj pouze muzeum a vojenskohistorické oddělení. I v následujících letech docházelo k organizačním, mnohdy neodborným, změnám. Podobné změny včetně pozdějšího přejmenování na Vojenský historický archiv se dotkly i Vojenského ústředního archivu. Velkým zásahem do jeho pravomocí byl např. odvoz jednotlivin či celých fondů a sbírek, které si převzalo Ministerstvo vnitra (dříve Ministerstvo národní bezpečnosti) pro své studium. Jednalo se o dokumentaci čs. zahraniční armády a zájem Státní bezpečnosti byl v prvé řadě zaměřen na politicky nevhodné osoby. Bezpečnost vytvářela z odcizených archivních fondů vlastní sbírky označené čísly. Když byly některé tyto sbírky vráceny ve 2. polovině 60. let do vojenského archivu, nebylo už v silách tamních archivářů totálně promíchaný materiál vrátit zpět do fondů, do nichž patřil.

Nelze v rámci tohoto článku uvádět veškeré okolnosti vývoje vojenského archivnictví u nás. Nutno říci, že situace v archivu, ať už po stránce vedení, organizačního členění či hlavních úkolů, byla přesným odrazem politické situace v naší zemi. Tomu odpovídalo i zpracovávání historického materiálu, jeho využívání a jeho přístupnost veřejnosti. Vojenský historický archiv spadal pod Vojenský historický ústav se sídlem na Žižkově. Podmínky v Invalidovně, do níž se jako do objektu investovalo naprosto minimálně, byly neodpovídající pro personál i uložené fondy, ačkoliv se prováděly čas od času sanační práce a zaměstnanci byli ve svých nárocích velmi skromní.

Kromě historického archivu byly později vytvořeny i dva správní archivy - Archiv Československé lidové armády (dnes Správní archiv AČR) v Olomouci a Archiv MNO (dnes Správní archiv MO) v Praze, též v budově Invalidovny. Ačkoliv bylo Vojenskému historickému archivu přiznáno postavení archivu zvláštního významu, nadřízenými složkami byl vždy většinou vnímán a využíván pouze jako zdroj informací, nikoliv vědeckovýzkumné pracoviště.

 

Konec 2. části. Závěrečná část podá informaci o situaci v nedávné minulosti včetně zasažení povodní a o současnosti.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jaroslava Handlová
Vědecký výzkum vojenské historie byl převážně doménou mužů. Zuzko, o to více obdivuji Tvoje hluboké vědomosti. Je vidět, že jsi svoji práci vykonávala se zájmem, jak v Invalidovně, tak v Ruzyni.
Alena Vávrová
Konečně jsem se dostala i k tomuto zajímavému článku. Díky!
Eva Mužíková
Ráda si přečtu pokračování.
Antonín Vácha
Dobrý článek.
Věra Ježková
Zuzko, moc zajímavé. Invalidovna patří do mého „rajonu“. Už ji mám s tebou spojenou.
Jitka Hašková
Zuzko, je to moc zajímavé. Těším se na další pokračování. V rámci akce Open House 2017 jsem se byla v Invalidovně podívat.
Dana Puchalská
Zuzano už se těším na další díl. Vždyť já bydlela 5 minut chůze od archívu v Karlíně.
Marie Doušová
Moc o vojenském archivnictví jsem nevěděla a proto dík za informace.
Hana Nováková
Děkuji Zuzko za další přiblížení, přeci jen je to ústav o kterém sice dosti lidí ví, z názvu je patrno o co v něm jde, ale vy nás trochu hlouběji a historicky seznámíte s nepoznaným.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 44. týden

V úterý 5. listopadu proběhnou ve Spojených státech amerických prezidentské volby. Tématem kvízu tohoto týdne budou nejen američtí prezidenti, ale i zajímavosti z USA.