FOTO: autorka

Výstava Optikálie Jana Frydrycha v Galerii Kuzebauch

10. 6. 2019

Můj příběh

Autor: Jitka Hašková

Hodnocení:

(5.2 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Seitlová 12.6.2019 17:30

Krásné fotky z výstavy. Sklo mám moc ráda.

Jitka Hašková 11.6.2019 15:38

Moc mě potěšilo, že se vám výstava líbí. Děkuji za ohlasy.

Libor Farský 11.6.2019 11:09

Můj velký obdiv.

Lidmila Nejedlá 11.6.2019 10:17

Jitko, je to nádhera, i poděbradské sklárny mají muzeum skla. Já se v té nádheře bojím pohybovat, abych něco nerozbila. Byla jsem i na brigádě ve sklárně, kde jsme odnášeli sklo přímo od pece. Proces výroby skla je obdivuhodný!

Jana Šenbergerová 11.6.2019 07:41

Sklo mám ráda ve všech podobách. Dík.

Alena Tollarová 10.6.2019 20:39

Výstava by určitě stála za návštěvu, díky za tip.

Věra Ježková 10.6.2019 15:08

Jitko, jsi skvělá. Sklo je nádherné vždy. Díky.

Anna Potůčková 10.6.2019 14:05

Tak na takové výstavě já sama nikdy nebyla, ale určitě bylo co obdivovat. Práce se sklem je jistě krásná práce, ale určitě ne jednoduchá. Díky za článek a díky za nádherné fotky!

Marie Doušová 10.6.2019 12:35

Sklo je úžasné a dá se obdivovat stále. Mám moc ráda sklo a vydržím se na skláře při práci dívat hodiny.Jako mladá jsem hodně ráda navštěvovala sklárny a byla nadšená jejich výrobky. Krásné foto ,moc dík.********

Alena Vávrová 10.6.2019 11:23

Velmi krásné a zvláštní umělecké sklo, díky za bezvadné přiblížení výstavy.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá