Už opravdu poslední střípky z Kořenova

Už opravdu poslední střípky z Kořenova

17. 6. 2019

Když mi před čtrnácti dny v pátek brzy ráno zazvonil budík, málem jsem mečela jako kozlík v jedné z mých pohádek.
“Nééé, nééé, já nikam nejedu!”
Tak strašlivě se mi nechtělo vylézat  z teplých peřin do studeného rána.
“Na co ses to zase uvázala, ty káčo pitomá,” nadávala jsem si v duchu. “Jet až kamsi do tramtárie, a ještě k tomu čtyřikrát přesedat! Je ti tohle zapotřebí?”
Ale nakonec jsem přece jen vstala, oblékla se, nasnídala a vyrazila. Na zádech batoh s jen tím nejnutnějším, protože kdo by se tahal pětkrát z vagonu s kufrem, že jo.
Ještě, že jsem se přemluvila. I když se mi tam to ráno tak příšerně nechtělo, stálo to za to.
Měli jsme opět jedno setkání íčkařů, tentokrát v Jizerských horách, v Kořenově. (Víte, že se tam jede přes Košťálov?)
Přivezla jsem si odtud kromě bezpočtu krásných vzpomínek také (zatracené klimatizované vagóny) ohromnou rýmu, ještě dnes si ji léčím. A kvůli ní mne už předběhli v popisování zážitků všichni ostatní psavci.
Doma s čajem v ruce jsem kýchala, smrkala, nadávala, že nemůžu dýchat nosem, četla jejich články, smála se a usmívala.
Tolik nádherných vzpomínek. Zvláštní chundelatí tuři (snad jakové?) pasoucí se vedle cesty na Jizerku, Upolínová louka, Hnojový dům a Narcisová louka. Nešťastný pád jedné z nás a ochotná řidička, která zastavila na naše mávání. Mumlavské vodopády a podivně mrtvá voda říčky Mumlavy. Krása celé krajiny.
Ne, podrobnosti tady opravdu popisovat nebudu. To už za mne udělali ostatní ve svých článcích na íčku.
Já vám tu popíšu jen své kořenovské střípky.
Třeba jak jsme hráli scénku o Vodníkovi. Nevím, kdo se smál víc, jestli my herci nebo diváci. Scénku jsme si zkoušeli jen jednou, asi deset minut před vlastním představením. Za prvé jsme ji nacvičit dříve nemohli, protože bydlíme rozházeni po celé republice, a za druhé Evka, spoluautorka celého nápadu, si po příjezdu do Kořenova zabouchla klíče i s texty v kufru auta. No, věřili byste tomu? Naštěstí vypomohl majitel hotelu, nasedl na motorku a jel pro náhradní klíče až do Liberce.
Hra mohla začít.
Limi, matka nešťastné dcery, se vžila do role tak, že doma upekla i bábovku. Po úspěšné a uchechtané premiéře ji samozřejmě rozkrájela a rozdávala zájemcům. Byla výborná, ňam. Chutnala nejen nám, ale i dvěma místním klukům, co se k rozdávání přichomejtli. Zbýval už jen jeden poslední kousek, když se jeden z klučíků vrátil. Druhý nesměle postával dva metry od něj.
„Paní, co v té bábovce bylo?“ obrátil se s otázkou na Limi.
„On má na něco alergii?“ lekla se Limi, vystresovaná různými vládními nařízeními.
„Houby, má ještě chuť,“ řekla jsem, když jsem si všimla, kam upírá pohled, a oslovila jej. „Chceš ještě, že?“
Kluk přikyvoval, až se z toho zvedl vítr. Pak popadl nabízený poslední kousek a mazal s ním ke kamarádovi. Jestli se s ním o něj podělil, to nevím, protože za ním spěchala i Limi, která jim vysvětlovala, že jsou v tom oříšky, kakao… a vůbec co všechno.
Druhý den jsme se byli podívat na Mumlavské vodopády. Po návratu mne docela bolely nohy, tak jsem se přezula do takových ťapáků, co jsem si vzala místo bačkor, a nasedla k Evce do auta. Jeli jsme k ní na kafe a pak byla v plánu ještě vycházka kolem Jizery, holky chtěly fotit. Evka si totiž zajistila bydlení sólo. Byla v jiné budově a sama na pokoji. Původně to měla mít k nám do hotelu přes most asi jen pět minut. Jenže co čert nechtěl, pár dní před naším pobytem začali most rekonstruovat a částečně ho už zbourali. Takže teď to měla dobrých pět minut autem po silnici. Pochválila jsem jí soukromí, i když mně nevadilo, že jsme na pokoji čtyři, hlavně proto, že Majka přestěhovala nábytek (to se asi majitelé při úklidu později divili.) Popíjely jsme kafíčko a Evce zazvonil telefon. Naďka s manželem už chtějí jít na tu procházku, ať už jdeme také.
„Já mám jen ťapáky,“ zděsila jsem se. „V tom jít nemůžu, ať se mi staví na pokoji pro boty!“
Prý to nejde, už jsou na cestě, vracet se nebudou.
„To zvládneš,“ přesvědčovala mne Eva. No, já si tím tak jistá nebyla, ale co už teď.
„Kam jdeš?“ vyděsila jsem se znovu, když jsme vyšly z domu a Eva zamířila k bouranému mostu.
„Čekají nás tam na druhé straně.“
No nazdar. Přiznávám, nechala jsem se ukecat. Slezly jsme dolů k vodě, přeskákaly po kamenech (já radši na boso), vylezly jsme opět po příkrém břehu nahoru  – a zjistily, že přes most lidé přecházejí docela v pohodě. Cyklisté hodí kolo na rameno, maminka drží děti a táta nese kočárek…, kde byli, když jsme my dvě slézaly ty břehy? Ale když my se zase u toho tolik nachechtaly.
Tak jsme konečně na tom druhém břehu a vyhlížíme Naďku s manželem. Ale oni nikde. Nakonec to Evě nedalo a vytáhla mobil. Víte, kde byli? No přece oni šli pěšky tu okliku a teď na nás čekali právě na tom břehu, který jsme my tak pracně opustily.
Takže znovu k mostu a navigovaly jsme je, kam jít a na co šlápnout. Byli u nás za chviličku a mohli jsme se konečně vydat na tu procházku. Daleko jsme nešli, oni vzali ohled na ty mé ťapáky, a tak jsme po pár metrech z asfaltky už zahnuli do lesa a sešli k Jizeře. Já samozřejmě poslední, trochu mi to na jehličí klouzalo. Už jsme byli skoro u vody, když slyším takové divné vykviknutí. Naďa něco spatřila.

Pokud vás zajímá, co bylo dál, musíte si to najít na Matyldě. Tam mám tento článek trochu delší, i s pikantnostmi :-) Tady nikoho kazit nebudu.

Zdravím :-)

 

Foto: Alena Tollarová (kdybyste viděli, jaké umí Alča vrhat šipky, když se nám kladla k nohám :-) )

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libuše Křapová
Ali, škoda, žes tam nebyla. To by byly fotečky :-) Františku M., a co se tak příště zúčastnit? Přidejte se :-)
Alena Tollarová
Četla jsem už na Matyldě, takže vím. A fakt m mrzí, že jsem u toho nebyla.
František Matoušek
Jestli jsou už opravdu tohle poslední střípky z Kořenova (přečetl jsem všechny příspěvky) tak mám dojem, že jsem tam byl s vámi. Pěkné počtení.
Libuše Křapová
Evi, ale jak jsme se u toho smály :-) Limi, není nic snadnějšího. Foto jednoho ťapáku a mne najdeš v člámku E.M., Vodník ohrožení aneb... :-)
Lidmila Nejedlá
Libuško, chtěla bych vidět ty ťapáky. Tebe vidím vždy s úsměvem na tváři.
Eva Mužíková
Jak píši dole, nezklamala jsi. Stále vidím, jak jsme lezly po těch kamenech a do stráně po kolenou. No a ti Špásovi na druhé straně, odkud jsme vyšly, to mne dorazilo... super:)))
Libuše Křapová
Jíťo, u nás se říká na boso :-)
Jitka Hašková
Libuše, běžela jsi na boso nebo bosa? Zajímavé střípky.
Marie Novotná
Tato příhoda je důkazem, že se všichni bavili a to se očekávalo i splnilo. A ty jsi nám to čtivě napsala. Díky.
Elena Valeriánová
Nás a zkazit? To by asi nešlo. My už jsme zk.... protřelé životem. Vím o co šlo, ale neprozradím. Jen řeknu tolik, holky z toho měly druhé vánoce a nám nedopřejí ani fotečku. Libuško, od tebe bych nic jiného ani nečekala než veselý a čtivý článek. *****

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

19%

Mezi 6 000-10 000 Kč

20%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

18%