Pocit nepotřebnosti. Častý nepřítel seniorů
Ilustrační foto: ingimage.com

Pocit nepotřebnosti. Častý nepřítel seniorů

17. 6. 2019

Nikdo mě nepotřebuje. Ráda bych pro mladé něco udělala, ale oni nechtějí. Všechno mají, o mou pomoc nestojí. Spíše je otravuju, když se nabízím.

Mnoho lidí vyššího věku se potýká s pocitem, že by chtěli být něco platní, ale okolí nemá zájem. Když člověk podlehne pocitu nepotřebnosti, bývá z toho časem velký problém.

„Aspoň jsem něco platná,“ říká třiasedmdesátiletá Ivana. Každý pracovní den nastupuje do metra, pak přesedá na autobus a jede na druhý konec Prahy vyvenčit po poledni psa své rodiny. A pak zase zpátky. Cesta trvá téměř dvě hodiny. Ivana má potíže s klouby, takže se pohybuje pomalu. Dcera, zeť i vnuk jsou dlouho v práci, takže venčení nestíhají. „Stala jsi se otrokem toho psa a mladých, kteří si ho pořídili, přestože na něj nemají čas. Přiznej si, že tě to vyčerpává. Není normální každý den ve vedru nebo v mrazu cestovat přes celou Prahu kvůli psa. Vždyť máš celý den v háji,“ říká Ivaně její kamarádka. Jenže Ivana si nechce připustit, že jí po půl roce takového přejíždění situace přestává těšit. Přiznává, že se cítí být unavená a nebaví ji trávit dny takto stereotypně, ale vždy vše zakončí větou: „Však nemám nic jiného na práci, nic jiného po mně nechtějí, nemám jiný důvod tady být, tak aspoň pro mladé můžu něco udělat.“

Mladí jí občas zavolají a poděkují: „Babi jsi skvělá, Andík tě má tak rád, bez tebe bychom ho mít nemohli. Můžeš přijet i v sobotu? Chtěli bychom ke známým a nehodí se přijet tam s pejskem.“

A tak Ivana zase sedá na metro, na autobus a jede.

Stává se, že lidé, kteří podlehnou pocitu, že jsou nepotřební, vítají jakoukoli příležitost dokázat si, že tomu tak není. A pak se stávají lehce zneužitelní. Podobnou zkušenost má sedmdesátiletý Martin, který pravidelně chodil synovi pomáhat do jeho firmy. Je zkušený účetní. „Samozřejmě jsem pro něj dělal zadarmo. Hřál mě pocit, že v penzi jsem něco platný a že klukovi pomáhám. Jenže jsem časem zjistil, že zatímco já tam v horkém letním dni čučím do počítače, kluk sedí v kavárně se svou sekretářkou. Měli volno, klid, protože já tam makal a ještě jsem jim zvedal telefony. Žena delší dobu říkala, že mě syn využívá a mně až za dlouho došlo, že měla pravdu,“ říká Martin.

„Ze statistiky linky Senior telefon, kterou provozujeme, vyplývá, že seniory nejvíce trápí různé formy samoty a pocit nepotřebnosti,“ uvedl Jan Lorman, zakladatel společnosti Život 90, která pomáhá seniorům.

Podobnou zkušenost má řada psychologů, kteří se zaměřují na potíže lidí vyššího věku. Souvisí to s tím, že se lidské vlastnosti s přibývajícími roky zvýrazňují. Jestliže byl někdo zvyklý celý život se starat o rodinu a k tomu mít ještě zaměstnání, po odchodu do penze se velmi často cítí být nevyužitý. Pokud v rodině není zájem o jeho pomoc, služby či spolupráci, může tím znejistět tak, až se kvůli tomu časem začne trápit. Psychologové tvrdí, že se do této situace častěji dostávají ženy než muži. Existuje pro to i označení syndrom prázdného hnízda. Ženám dospěly děti, odešly z domova, jim ubyla práce v domácnosti. Když se k tomu přidá, že odejdou do penze, mnohé nevědí, co si s tím počít. A pak se chovají zvláštně: „Ahoj, tady jsem vám upekla koláč, tak jsem vám ho přivezla. Jak to, že jdete pryč? Vždyť jsem přijela, to si ani nedáme kafe? No jo, já vím, vy ode mě nic nechcete. Nic nepotřebujete. Obtěžuji, chápu.“

Někteří lidé si vůbec nedovedou naopak představit, že se takto někdo chová. Na dobu, kdy budou mít minimálně povinností se těšili, naplánovali si do ní program a nyní si ji takzvaně užívají. To, že někdo trpí pocitem nepotřebnost, tedy vůbec nechápou.

„V teoretických diskusích bývá stáří na jednu stranu spojováno s vyvazováním se z řady sociálních rolí, v extrémní poloze je dokonce nazýváno rolí bez role. Na druhou stranu jsou diskutována rizika spojená s kumulací rolí, která potenciálně mohou vést k rolovým konfliktům a  pocitům přílišné zátěže a bývají spojována s rizikem snížené kvality života,“ uvádí socioložka Lucie Vidovičová.

Zkrátka, někteří lidé ve snaze být takzvaně užiteční si toho na sebe berou moc a neuvědomují si, že vyšší věk sebou často přináší úbytek sil. Ve snaze vyvenčit pejska dceři, pohlídat vnučku od syna, nakoupit jim oběma, protože jsou slevy a zítra jim navařit na pár dnů, když chudinky, mají tolik práce, se lidé často dostávají do spirály povinností v době, kdy by mohli odpočívat, věnovat se sami sobě, bavit se, vzdělávat se, zkrátka užívat si závěrečnou fázi svého života tak, aby pro ně byla co nejpříjemnější.

Někdo to umí. Někdo ne a pak se trápí pocitem: Nikdo mě nepotřebuje, jsem už k ničemu.

psychika
Hodnocení:
(4.7 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Oldřich Čepelka
Když to jen trochu přeženu, řekl bych – samota zabíjí! Člověk si nemá komu postěžovat, komu se pochlubit, komu nabídnout své zkušenosti. Myslí víc na své nemoci, na to, jak stárne a že ho nikdo nepotřebuje. Tělo se ochotně přizpůsobí tomu, co letí hlavou, člověk může chřadnout a onemocnět už vliv negativních představ. A není to jen samota fyzická, člověk se může cítit beznadějně osamělý třeba v domově, kde je ubytováno 150 jiných seniorů. Nemá cenu být zatvrzelý nebo ukřivděný, někdy je nutné odpustit (i sám sobě), trochu „vyjít ze sebe“, usmát se, užít si něco, co mne těší. Oni naznačují, že mě nepotřebují? Jsou přezíraví? Tak ať. Ještě jsem tady a je to dobrý, můžu to či ono a většina lidí v mém okolí je na tom podobně, jsou fajn.
Karel Boháček
Jani, řečeno Tvou osobou vše - ámen.
Vendulka Pospíšilová
Víte co je špatné, dětské domovy jsou plné dětí (myslím tím starších, které nikdo nechce), proč není dovoleno mít i samotný senior, pokud je psychicky zdráv dítě v pěstounské péči. Když vlastní děti/vnoučata nemají zájem, nepotřebují - jsou jiné lidské bytosti, které by za babičku/dědu byli šťastní a vděční.
Jana Kollinová
Je to obvykle osobní vyčerpání a absence energie a empatie vytvořit si vlastní citově vyprofilovanou nezávislost a budoucnost. Kdo má něco, co může předat nástupnické generaci, a tím nemyslím hmotné statky, je boháčem a svůj život zhodnotil na nejvyšší míru. Čas je relativní, život krátký a nechtějme se nikomu zavděčit a užijme si DAR ŽITÍ. Nehloubejme, užívejme!
Daniela Řeřichová
Myslím si, že vše je individuální a je nutné přihlédnout i k životnímu stylu a zdravotnímu stavu. Já jsem plynule přešla do důchodového věku se všemi pracovními povinnostmi, radostmi i starostmi. Navštěvuji několik kurzů U3V, kulturu, máme s manželem řadu projektů, přátele, zahradu. Těší mě, že se mnou chtějí být i vnoučata-studenti ať na běžkách či na kole, nebo jen tak na "pokec". Můj tatínek byl třicet let po amputaci nohy na vozíku a až do osmdesáti let se aktivně věnoval svému celoživotnímu koníčku-hippologii. Má přesšedesátiletá kamarádka - VŠ-se musí přizpůsobit těžce nemocnému manželovi a především z tohoto důvodu rezignovala na aktivnější způsob života a stala se notorickou stěžovatelkou. Je mi jí líto a nejen proto se snažím vždy vnímat seniory z různých lidských hledisek.
Zdenka Soukupová
Ano, jsou někdy v životě kruté chvilky. Děti jsou z domu, zemře partner, nastane čas důchodu, a najednou ze všeho rodinného a pracovního stresu je stres úplně opačný. Minimum starostí, minimum povinností, co najednou s tím životem? Záleží na povaze a vůli jedince. Nesmí se to vzdát! To je fakt začátek konce. Marie i Zuzana to napsaly hezky.
Zuzana Pivcová
Podle mého pocit, že mě nikdo nepotřebuje, pramení z neschopnosti se zabavit sama. Vždyť přece hlavně potřebuji sama sebe.
Marie Doušová
Někdy bych byla ráda , aby mě nikdo nepotřeboval aspoň týden. Každý máme jinou povahu. Někdo se pro rodinu obětuje a druhý na nejblžší kašle a jde si svou cestou. Vždy si ale můžeme vybrat , jak trávit seniorský čas.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.