Ilustrační foto: pixabay.com

Falešné vzpomínky jsou velmi častý jev

3. 7. 2019

Pamatuji si na oslavu svých druhých narozenin. Když mi byly tři roky, dostala jsem krásnou panenku. Ano, vybavuju si, jak město bylo rozbombardované, stále to vidím, i když mi tehdy byly necelé čtyři roky. Pozor, mnohé z dětských vzpomínek jsou falešné, i když jsme skálopevně přesvědčeni, že tomu tak není.

psychika vzpomínky

Autor: Vratislava Hofmanová, redakce

Hodnocení:

(4.6 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Věra Lišková 3.7.2019 16:54

Nejsou to úplné vzpomínky, spíš jen takové krátké chvilky, třeba se pamatuji, jak přibyla do rodiny sestra, bylo mi 2 a půl roku, dost brečela a nehty se jí musely stříhat, když usnula.

Dana Puchalská 3.7.2019 16:45

Pamatuju se na to, když jsem byla hodně malá (asi tak 3 roky) jak jsem dostala koloběžku a jezdila jsem s ní po zahradě.A u slepého ramena Vltavy byl stánek s limonádou co štípala v nose.

Věra Ježková 3.7.2019 16:43

Někde na íčku jsem o své nejstarší vzpomínce psala. Ve věku 3 a čtvrt roku jsem na nábřeží Kpt. Jaroše přihlížela pohřebnímu průvodu A. Zápotockého. Potvrzeno maminkou.

Mariana Mášová 3.7.2019 16:37

pamatuji se na období 3,5 let , kdy jsem šla s tatínkem ze školky a ptala se ho, zda máme už doma miminko- sestřičku.

Karel Boháček 3.7.2019 11:07

Zajímavé. Byl jsem operován na roštěp patra a dodnes si pamatuji s jakou rozkoší do mně sestra vpichovala desítek inj.jehel do obou dlaní. Pátral jsem co by to mohlo být za proceduru/ pochybuji že to byla akupunktura/. To jsem si tedy asi vymyslel ?

Zpět na homepage Zpět na článek

Kdo žije podle představ druhých, bývá na konci života nespokojený

Žil jsem tak, jak ode mě ostatní očekávali, ne tak, jak bych sám chtěl. Tuto větu ve stáří říká mnoho lidí. Nebo si něco takového myslí. Zatímco v mládí měli pocit, že je správné se přizpůsobit, s přibývajícími roky se více kloní k individualismu, ba až sobectví.

Vratislava Hofmanová, redakce

Vzpomínka na prázdniny před padesáti lety: Nejkrásnější záchod

Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě sledovat, jak tatínek letí po cestě k našemu domu, rozepíná si svršky a utírá zpocené čelo.

Zuzana Zajícová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Zápisník starého muže: Kolaps po dlouhém stání

Čtu, že středoškoláci v Žatci zakončili vojenský výcvik přísahou, tři z nich při nástupu…

Zdeněk Folvarčný

Moje prázdniny před šedesáti lety

Prázdniny, jak moc jsme se na ně vždy těšili. V posledním červnovém týdnu ztratila škola svůj přísný řád. Přestala strašit zkoušením a vyhrožovat písemkami. Ve třídách bylo plno neobvyklého ruchu a štěbetání. Uklízely se pomůcky a vyměňovaly učebnice.

Anna Nejezová