Kočlánek
FOTO: MF Dnes

Kočlánek

23. 6. 2019

Na rozdíl od koreferátů, které bývají vyžádány, píši svůj kočlánek bez vědomí autorky, paní Scarlett Wilkové. Její článek „Nový lidský druh: mladý senior“ byl uveřejněn v Magazínu MFD, č. 25, 20. 6. 2019, str. 22 – 27.

MFD si kupuji každý čtvrtek. Články paní Wilkové se mi líbí; jsou chytré a vtipné, čtu je vždy jako první. Velmi vítám, že si autorka dané téma zvolila. Výzkum Oldřicha Čepelky, představený v článku, považuji za zajímavý a užitečný. Děvčatům to sluší.

Článek ve mně však vyvolal potřebu určité polemiky. Svůj kočlánek bych mohla nazvat třeba „Aktivní seniorka a aktivita seniorů“. Neboť, jak vyplývá z textu, hlavním rysem mladých seniorů je aktivita. Využívám dva seznamy vět, které autorka uvádí na s. 26. Vytržení z kontextu by nemělo vadit. Pro lepší přehlednost píši svůj komentář hned u každé věty.

 „Mladý senior se zpravidla pozná již při prvním letmém kontaktu. Tady je seznam vět, které nikdy nevypustí z úst. To už se v mém věku nehodí.“

Tuto větu z úst vypustím ochotně. Např. v souvislosti s minisukněmi či moderně rozdrbanými džíny.

 „Tohle nezvládnu.“

Samozřejmě, že je spousta věcí, které nezvládnu. Nezvládla bych je ani jako mladá. Např. kvůli srdeční vadě vystoupat v horku na vysoký kopec. 26. 5. jsem položila na chatu tuto otázku: „Můžete jmenovat tři činnosti, o nichž si myslíte, že byste je nikdy nedokázali? (Kromě zabít člověka – abychom se neopakovali.)“ Odpověděla jsem: operovat, plavit se v ponorce, skočit padákem z letadla. Íčkaři uvedli různé aktivity, k některým jsem se ještě přihlásila.

 „Tomu nerozumím.“

Nerozumím mnoha věcem. Neexistuje na světě člověk, který by rozuměl všemu. Přiznat, že nerozumím něčemu v běžném životě, mi připadá rozumné. Mj. aspoň nejsem za protivného rozumbradu.

 „Mně se tam nechce, radši budu doma.“

To jsem jistě někdy řekla. Je ovšem rozdíl mezi tím, mám-li jít na nějaké setkání, kde je má přítomnost očekávána, nebo sama na procházku, protože vím, že potřebuji pohyb. 7. 6. položila Hana R. následující otázku dne: „Taky se vám stane, že máte naplánovanou nějakou akci a najednou se vám nechce, raději byste to vzdali? Obvykle to dáte a je to prima, ale příště zažíváte stejný pocit?“ Většina z nás odpověděla kladně.

 „Jsem rád sám, lidi mi čím dál víc lezou na nervy.“

Jsem ráda sama, přestože mi lidi čím dál víc na nervy nelezou.

 „Dívám se v televizi na seriály.“

Minimálně. Na české vůbec, ze zahraničních na některé detektivní a kriminální, nejraději na historické. Těch je ovšem nejmíň.

 „Mladý senior naopak často říká: Věk je jenom číslo. Případně: Cítím se líp než ve čtyřiceti.“

Ano.

 „Proč bych něco neměl zvládat? Myslíte si snad, že jsem starý?“

Tahle věta u mne příliš nepřipadá v úvahu. Nemám kolem sebe moc mladších lidí, stýkám se především se svými vrstevníky a lidmi staršími, než jsem já.

 „Jasně, to znám, nám to přednášeli na univerzitě třetího věku.“

Mám nastudováno za celý život dost, proto mě U3V neláká. Občas jezdím na exkurze v rámci kurzu chemie, který organizuje můj přítel. A pomáhám mu s přípravou některých textů, neboť to s počítačem umím lépe.

 „Nemám čas, mám toho hodně.“

Ano, stane se mi to několikrát do měsíce. A jsem za to ráda.

  „Nevydržím ani chvíli doma, potřebuji společnost, mám rád lidi.“

Myslím, že to nesouvisí ani tak s věkem, ale s tím, je-li člověk introvert, či extrovert, nebo k jednomu z těchto pólů víc inklinuje. Za mlada jsem strávila doma (relativně) víc času než teď. Doma jsem ráda.

„Ordinace v růžové zahradě? Ulice? Modrý kód? Co to je? Neznám.“

Vím, co to je, ale neznám, neboť se nedívám; nebaví mě. (Na následující stránce se dočteme mj.: „Všechny spojuje ještě jedna věc, a to, že jsou hrdí. … I když je bolí nohy a místo toho, aby vyrazili na přednášku, občas usnou u seriálu Ulice, nepřiznají to ani na mučidlech. …“ Tak jak to je – dívají se, nebo ne? Viz první část výroků. A kdyby ano, co je na tom špatného?)

Připouštím, že věty mohou být formulovány s jistou nadsázkou. Explicitně to však vyjádřeno není.

Z článku je cítit obdiv k mladým seniorům. To je jistě milé a potěšující, ale ptám se: Proč obdivovat někoho za to, že dělá to, co ho baví? (Ať už má, nebo nemá, omezující zdravotní problémy.)

Nikdy jsem neměla potřebu si něco dokazovat. Nemyslím v pojmech „dokázat, výzva“ apod. Když něco chci/musím udělat, prostě to udělám (jak nejlépe dovedu). A teprve zpětně si možná řeknu, že jsem ráda, že jsem to zvládla. Přes výše uvedené si myslím, že jsem seniorka aktivní a mladá (zanedlouho vstoupím do druhé poloviny šestého decennia). Svědčí o tom i mé aktivity zde na íčku.

A úplně na závěr. Domnívám se, že nejdůležitější je, aby byl člověk spokojený. Ať už je mladý, nebo starý senior.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Blanka Macháčková
Věro, moc pěkný rozbor. Článek jsem četla. Taky nemám ráda kategorizaci. Na nás mladých není až tak co obdivovat. Já obdivuji ty aktivní 85+. To jsou někdy neuvěřitelné výkony.
Hana Nováková
Věro, co napsat k tak povedenému článku. Každý většinou žije jak se cítí, jak mu to zdraví a mysl dovolí. Já se někdy cítím na 40 a druhý den jsem ráda, že udělám to nejnutnější co musím a jsem úplně vyřizená. Teď zrovna budou vedra, to bude úplná katastrofa, když se člověku špatně dýchá, špatně se i vyspí, neustále kašlu, ale to je zvláštní kašel, tak to je podara. Ale musím to dát. Pořád si říkám, že jsou na tom někteří i hůř a já jen doufám, že se mi nemoc nebude zhoršovat. Děkuji určitě nejen za sebe za krásnou životní úvahu.
Daniela Řeřichová
Původní článek v MFD měl zřejmě evokovat pozitivní vhled na současnou stárnoucí generaci a používá k tomu prvky nadsázky - viz titulní obrázek a nadpis. Nejedná se o žádný vědecký výzkum, ale o pokus vyvrátit mýty, které se tradují o seniorech. Zřejmě každý čtenář podvědomě zkonfrontuje obecně formulované novinářské věty s vlastní osobní zkušeností. Taková zpětná vazba by možná byla zajímavá i pro autorku S. Wilkovou.
Alena Tollarová
Vzala jsi to, Věrko, za správný konec, když jsi si vzala za základ otázky z článku a podívala se na ně z pohledu skutečné mladé seniorky.
Libuše Křapová
Úvaha vycházející ze zkušeností mladé seniorky. Souhlas, věrko :-)
Zuzana Pivcová
Díky, Věrko. Nedokážu nebo si spíš nedovolím rozlišovat, kdo je či není mladý senior. Takže bych k tomu rozhodně nepoužívala, co dělá či říká a co naopak ne. Ta mladost je podle mě především v duši a víc k tomu říct neumím.
Dana Puchalská
Perfektní úvaha nad článkem. Mně se osobně líbil moc. Souhlasím s Tebou,taky nemám ráda, když mně někdo do něčeho vyloženě tlačí. Vím co chci a to co chci to i dělám. A proto přidám pár ********** navíc a děkuju.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.