Spočítáno, potvrzeno: Single senioři trpí

Ono se situace s bydlením řeší jinak, když žije člověk delší dobu sám, než když jeden zemře v 80 letech. A počítat v 65 letech s tím, že jeden z nás odejde a stěhovat se někam do 1+kk z dvou-tří pokojového bytu, je nesmysl. Myslím si, že dvoupokojový byt pro jednoho není žádný přepych. Já jsem se odstěhovala z 3pokojového do jednopokojového, když mi odešly děti z domova. Taky paní majitelka zvyšovala nájem neúměrně kvalitě bytu. A kdybych měla víc peněz a našla byt v osobním vlastnictví 2+1, brala bych ho všemi deseti.

Naprostý souhlas Jano. Nechápu smysl článku a hraběcí rady už vůbec ne.

Děsím se toho, že některý skutečně trpící senior si přečte název článku. Lituji, je brutální a necitlivý.

Každý senior je jedinečný, má jiné finanční nebo rodinné zázemí a každému se může stát, že z harmonického partnerského soužití se stane singl seniorem. Nesouhlasím s názorem, že osamělost zabíjí. To by neměl tvrdit ani amatérský sociolog, pokud nechce svého klienta skutečně dostat na dno, je to neprofesionální a destruující. Někdo je singl celý život a musí přiměřeně svým příjmům přizpůsobit vydání, pokud nechce skončit pod mostem. Někdo ovdoví a dostane se do tak ničivého stavu, že potřebuje lékařskou pomoc a pokud najde s pomocí lékaře světlo na konci tunelu, třeba v garsonce mimo střed města, zestárne tak jako tak a dokáže stárnout důstojně. K čemu je dobré vyprávět singl seniorovi mimo reprodukční období, že je dobré mít děti a dobré vztahy s nimi. Děsím se, že je to opět nějaký výzkum názorů seniorů - sběrný koš?

Paní Kopecká naprosto s vámi souhlasím.

Podle pana Čepelky by se tedy člověk, kterému nevyhovují vztahy s partnerem či jeho rodinou, měl tohoto způsobu života držet zuby nehty, aby jednou nezůstal sám? To snad ne...? Jinak člověk samozřejmě musí myslet na to, jak to s ním bude za deset, dvacet let. A každý by se měl přičinit měl podle svých schopností o to, aby šel do té poslední dekády života s nějakou tou jistotou. A s pocitem, že udělal, co mohl. Jasně, že nežít single v Praze ve vlastním - tam se musejí problémy předpokládat. Ohánět se tím, že jsem celý život poctivě pracovala, je sice hezké /ono to dříve ani totiž jinak nešlo, každý svou práci mít musel/, ale na to nikdo neslyší. Co je majiteli domu po tom, jaký důchod berou jeho podnájemníci? jemu to je jedno. Situací, kdy si za tohle člověk skutečně může sám, vidím ve svém okolí několik. 45 letá známá prodá byt, řekne si, peněz dost, co to budu řešit, nějak bude, a jde do pronájmu. Prachy se tenčí, koupí 1+1, bohužel je /ne díky zdravotnímu stavu/ k tomu, mít trvalé zaměstnání taky tak nějak volnomyšlenkářská, není divu - problémy s neplacením, takže narůstá dluh na vlastním bytě, takže opět situace, co dál. A dostane úžasný nápad: byt prodám, ale budu chtít, aby to někdo koupil i se mnou. Mělas to zapotřebí? Odpoví vám něco v tom smyslu, že ten její vlastní byt byl na blbém místě a byli tam blbí lidé. Druhou otázku jsem nepoložila. Protože ona asi naráží na blbce pořád. Když nikde nevydrží. Ani bydlet, ani pracovat. Další dáma ve stejném věku prodala svůj byt, nastěhovala se do domu k mužovým rodičům, a ono to jaksi nedopadlo. Nechá se vyplatit /poměr k práci stejný jako u té první známé, tady chvíli, tam chvíli, ono něco na tom, aby se švec držel svého kopyta, bylo asi vždycky, taky docela drahý pronájem, taky se prachy výrazně ztenčily, a obě dámy navíc měly děti, které s k té práci nijak extra nepřilnuly a volily stejný postup, žít v pronájmu a ne s matkou, jak může taková další adeptka na trpícího seniora dopadnout? Ona na to bydlení a živobytí asi nebude mít, a to nejsme v Praze....Mít svou práci a mít své bydlení - od toho se podle mě odvíjí zdárný nástup ke stáří.....A taky mít kuráž do života. Další mé dvě známé, obě rozvedené před padesátkou, a obě s úplně rozdílným přístupem. Jedna vyplatila, druhá vyplacena byla, jedna ještě zvládala pomoci dětem, druhá se jen litovala, jak dopadla, jedna bere ten single život jako další šanci a výhru nad sebou samou, že se dokázala osamostatnit, druhá to bere jako životní prohru, že zůstala sama....Bohužel každý z nás může zůstat sám, a to nejen díky úmrtí partnera, ale taky díky nečekanému rozvodu. Málokdo má ten život celý bezproblémový a každý si nějakou tu starost musí odžít a postavit se k tomu a neutíkat od problémů....

Pan Čepelka má naprostou pravdu a navíc jsou muži. kteří si myslí kdovíjak nevyhráli když se jim podaří neplatit na děti výživné neuvědomují si že ve stáří se jim všechno vrátí. Pak ze sebe dělají chudinky a nadávají na nevděčné děti.

Samostatně bydlící senioři je obrovský problém pro mnoho z nich, kvůli penězům. Ještě horší je však kombinace s osamělostí. Vím o příapdech, že ti lidé nemají nikoho blízkého. Někdy si to dokonce i sami z větší části zavinili. přitom člověk potřebuje v každém věku pohlazení (i symbolické), pohled do očí, projevení zájmu, ubezpečení, sdílení smutku i radosti atd. Osamělost zabíjí. - Nejlepší životní taktika asi je: Nikdy si nezpůsobit samotu, raději se sklonit, překousnout to. pěstovat dobré vztahy s příbuznými a sousedy. A nejlepší je mít děti a ty dobře vychovat, takže se vracejí i s vnuky a pečují o člověka, když už sám nemůže. Ale mnoho lidí si to v životě neuvědomí, volí např. rozvod a útěk, ačkoliv nemají dobré náhradní řešení. Je mi jich líto.

Bydlela jsem v bytě 3+1 na vesnici několik let sama, zbytečné metry a vydané peníze. Přestěhování do 1+kk, sice nájemní ale ve městě se vším pohodlím. Nájem 6.200,-kč + 570kč,- záloha elektřina. Mám auto, TV, internet, mobil, úrazové pojištění, penzijní spoření, papoušky a několik pravidelných léků - tlak a alergie.... To vše mne stojí okolo 10.000,-kč měsíčně. Ostatní výdaje - jídlo, oblečení, ošacení a jiné drobné radosti ze zbytku pořídím, ještě se mi daří sem tam i něco dát stranou..Spoustu výdajů bych mohla zrušit, / auto, internet, papoušci, pojištění, spoření, TV /..ušetřila bych. Ale proč? To bych asi spokojeně nežila, třeba zrovna ten internet, auto a kámoši papoušci by mi moc chybělo.. Takže takto si " stelu, takto ležím " já.

Je to velký problém a já souhlasím s tím , že nájem za byty je někdy nehorázný a každé město by se mělo postarat o výstavbu bytů, jak pro starší seniory a tak i pro mladé manžele ,kteří zakládají rodiny.Zde by měl být nájem ,který si může normální senior dovolit ke svému malému důchodu. Když jsou na nájem dva , tak se to dá ,ale když zůstane žena sama, je to problém, protože její důchod byl vždy menší.Každý prožívá své stáří jinak,neboť i život žil jinak.