Prázdninový tip: Bartošovice v Orlických horách

Orlické hory mám moc ráda. Všechna místa, která zmiňujete (kromě Bartošovic) už jsem navštívila a mohu potvrdit, že stojí za to je vidět. Můžu přidat ještě Orlické Záhoří, kde se v zimě parádně běhá na běžkách.

Vzpomínky na hezké zážitky umocňují radost z navštíveného místa. Tak si ten pobyt patřičně užijte.

Orlické hory mi známé nejsou. Žila jsem jako dítě v Podkrkonoší, a čím jsem starší, tím víc mě to do toho kraje táhne. Bohužel mám málo příležitostí, ale určitě jsem tam na třídním srazu v květnu nebyla naposled.

Váš článek mne hodně moc oslovuje, neb mě k těmto místům také pojí krásné vzpomínky a moc ráda se tam vracím. Kostel v Neratově jsem si už také dávno slíbila. Děkuji.

Orlické hory jsou pro mě zatím bílým místem na mé stírací mapě. Doufám, že se mi podaří pár políček si setřít.

Bartošovice jsou krásné. Byla jsem tam asi v roce 1976 v létě. Jeden můj známý tam měl krásnou chalupu. I v Haničce jsme se byli podívat.

Každý kout naší země má své, hlavně si ji uchovávejte pro příští pokolení, když to nejde aktuálně, aspoň v mysli , vzpomínkách všeho druhu.

Zádumčivé Orlické hory miluji. A pokud nestihnete navštívit vše, co je uvedeno v článku, objevte alespoň Neratov. Poutní místo s tradicí od 17. století obnovuje stejnojmenné sdružení, které navíc umožňuje plnohodnotný život lidem s postižením. Když vstoupíte do barokního kostela Nanebevzetí Panny Marie, nad vámi se klene obloha díky fascinujícímu skleněnému zastřešení, a vy jste součástí nekonečného vesmíru. Pokud si návštěvu naplánujete na večer, budete mít na dosah hvězdy a procítíte magičnost, která se nedá vypsat slovy.

Musí tam být krásně. Jedna z mých kolegyní se tam blízko narodila. Sice žije už více než 40 let v Praze, ale každý rok tam alespoň na týden zajede a je tomu moc ráda.