Bramborové placky malé babičky

Krásná vzpomínka. Bramborové placky občas dělám, smažím je na pánvi. Není to sice plotna, ale chutnají taky.

Své kořeny mám v Podkrkonoší a bramborové placky dělávám dodnes. Základem jsou uvařené, ideálně vlahé brambory, které jemně nastrouháme. Přidáme hrubou mouku, vajíčko a trochu soli. Vtip je v tom, že musíte objevit ten správný poměr surovin, aby po promíchání vznikla správně hustá bramborová hmota. Mouky nesmí být moc (asi 1/4 i méně). Z hmoty se udělají kuličky, z nich placky velikosti dlaně a pečou se po obou stranách v hodně rozpálené troubě na plechu potřeném sádlem. V létě je používám jako přílohu k salátům.

Tyhle nejúžasnější placky znám od tchyně. Taky jsem je pekla, na dvou plotýnkách na plynovém sporáku. Ale jen v létě. Byl jimi načichlý celý dům a voněly až na ulici (ke konci pečení už to byla hodně intenzivní vůně, až nevůně). Výměna spotřebičů má i své zápory - máme po plackách. A že bych si je dala.... nejlepší byly, když trochu "zatáhly".. Většinou byla kombinace gulášová polévka, ta z pytlíku, a placky.

Zpáteční jízdenku do krajiny dětství bych odmítla. Babiččiny bramborové placky si pamatuji. Také je pekla je přímo na plotně a byly úžasné, i díky těm puchýřům.

Ano, vzpomínky na dětství u babiček na venkově jsou vždy krásné. Děkuji.

Bramborové placky jsem měla taky ráda. Už jsem je dlouho nedělala. Hezké vzpomínky. :-)

Krásná vzpomínka, dojemná. Mám podobnou. Na vánoce se snad ve všech rodinách pečou vanilkové rohlíčky. Pekla je moje máma i máma manžela. Ty od tchýně chutnaly mým dětem víc. Tak jsem ji poprosila o recept, dodnes ho mám schovaný, psaný její vlastní rukou. A syn stejně občas pronese: "jsou dobré, ale nejsou jako od babičky." Vždycky mě to trochu zamrzí, ale zase si řeknu, alespoň má na babičku krásnou vzpomínku.

I já jsem v jednom článku zavzpomínala na moji babičku - Co čas nikdy neodvane, často si ho znovu čtu a u srdce je mi pak blaze i když v očích mám slzy. Tento článek mě též vehnal slzy do očí. Děkuji za něj...

Tohle krásné vzpomínání mě doslova dojalo, protože jsem si vybavila naši babičku, a to ještě v době mého dětství v Lomnici nad Popelkou, která nám velmi často pekla bramborové placky na plotně. Mastily se rozehřátým máslem a sypaly cukrem. Nikdy jsem od té doby nezjistila, co do nich všechno patřilo.