Fenomén guláš

Co kuchyně, co kuchař, to guláš! A nemá význam se o tom dohadovat, protože každý má svou chuť a nedá si ji vzít. :)

Tokáň s červeným vínem a tarhoňou, guláš je maďarský kovboj a perkelt je to, čemu říkáme guláš...Ale třeba takové lečo, které se v Česku vaří, je taky pěkný humus. Maďar by do něj nikdy nedal nějaký levný špekáček, ale jen dobrou klobásku a vejce vedle hrnce s lečem ani nepoloží...

U nás je guláš oblíbené jídlo, které jíme spíš s dobrým chlebem než knedlíky. Když je dobré maso, je z toho božské jídlo a je mi celkem jedno odkud recept pochází. Záleží mi jen na tom, abychom si pochutnali.

Guláš je u nás taky celkem oblíbené jídlo. Protože tarhoňu neznám, je guláš vždycky s chlebem. Maďar by se asi divil, možná by to nepozřel, ale nám to všem chutná.

Achille Gregor rád vařil, ale určitě to nebyl kuchař. Guláš není guláš, ale guyás léves. Ten guláš, který se na území ČR vaří, už je převzatý z Rakouska, M.D.Rettigová o něm píše jako "kulaschfleisch". A to tarhoňou se guyás léves zahušťovala. Do pörköltu, že se "přidává" nakrájená cibulka? No a co se týče toho "prznění" houskovým knedlíkem? A že by "šodó" bylo maďarské slovo?

Jako dítě jsem guláš nesnášela. Kdyby tatínek, který dobře vařil, ochutnal ten, který vařím dnes, nestačil by se divit. Aniž bych to věděla, vařím s malými obměnami právě ten maďarský, ale říkám mu Můj. Připomněla jste mi Gregorovu kuchařku, kterou si někdo půjčil a zapomněl ji vrátit, zatímco já zapomněla, kdo to byl. Pěkné počtení.

Guláš vařím dost často, neboť je u nás v rodině hodně oblíbený. Zajímavý článek.

Guláš je určitě fenomén v mnoha rodinách, ale mně se nikdy nezdařil tak, jak jsem si přála. Takže radši se na něj nechám pozvat těmi, co opravdu umí.

Paní Hano,guláš je skutečně dobrota. Ovšem musí být správně připravený. A tarhon'a je coby příloha víc než skvělá. Vím o tom svoje, manžel je profík. A tu knihu Muž v zástěře mám v knihovně, ráda si v ní čtu. Je tam hodně pěkných humorných příběhů.