Ilustrační foto: pixabay.com

Sluníčko. sluníčko...

3. 7. 2019

...popojdi maličko - si zpívám, když mi všetečné slunce nakukuje do bytu a snaží se mi v něm ohřát vzduch na nepřístojnou teplotu.

Můj příběh

Autor: Hana Šimková

Hodnocení:

(5.1 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eva Mužíková 4.7.2019 10:04

Hani, rozumím Tvým slovům. Sluncem prozářené dny mám moc ráda, i přes solární alergii na něm díky jedinému maličkém prášku přežívám i dlouhou dobu v pohodě. Ale pravda, všeho moc škodí.

Zuzana Pivcová 3.7.2019 20:03

Slunce si vážím jako zdroje energie a života, ale v současnosti ho moc nesnáším, tedy horké paprsky. Tys to pojala jako vždy s nadhledem.

Jana Šenbergerová 3.7.2019 19:29

Občas, v poslední době dost často, to opravdu poněkud přehání, ale když se pak týden neukáže, chybí i těm, kteří před ním prchají do stínu jako já. Skutečně se někdy chová jako Lucifer, ten náš Světlonoš. :-)

Anna Potůčková 3.7.2019 19:02

Sluníčko mám ráda, ale mnohdy mně dovede pozlobit - záleží na tom, kde zrovna jsem. Jinak jej snáším u vody a jinak ve městě.

Věra Ježková 3.7.2019 17:10

Hano, líbí se mi vaše jemná nadsázka. Slunce jsem nikdy nevyhledávala, ale nevadilo mi. V posledních asi 25 letech před ním však prchám. Vadí mi na pleť i na duši. Každé ráno se ke mně prodírá skrze zatažené žaluzie. Horko nesnáším kvůli srdeční vadě.

Naděžda Špásová 3.7.2019 16:00

Taky jsem na něm kdysi vydržela hodiny a teď si čás na něm taky odměřuju. Myslím, Hanko, že jsme si to, co nám teď slunce dělá, zavinili sami. Skleníkový efekt se zvyšuje, ozónová díra se zvětšuje a co dělá člověk? Ničí a ničí a obávám se, že bude hůř. Kdyby tady bylo aspoň to moře.

Soňa Prachfeldová 3.7.2019 13:57

Jestli není to slunce naštvané na nás, neustále tu zeměkouli převracíme, vymýšlíme si , asi je z nás občas zoufalé a dává nám to najevo. Jenže to odnášejí i ti nevinní , jako třeba Hanka :-)

Marie Doušová 3.7.2019 11:58

Ano hodně sluníčka dokáže potrápit, ale bez slunce se nedá žít. Musíme věřit , že se slunce umoudří a deštíků bude víc a slunce na chvilku se schová a nechá nás vydechnout.

Hana Nováková 3.7.2019 11:20

jo větru ani dešti neporučíš, kdyby nesvítilo celý rok, kde bychom asi byli? I ono, jako všichni lidé, má své rozmary, takže je musíme tolerovat, i když je to někdy hodně těžké

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Šokující jízda trolejbusem MHD v Praze. Lidé nevěřili svým očím, co je při jízdě čekalo za překvapení

Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující v trolejbusu, který jsem na přepravu využil i já, bylo doslova k neuvěření.

Roman Procházka

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá

Zápisník starého muže: Kolaps po dlouhém stání

Čtu, že středoškoláci v Žatci zakončili vojenský výcvik přísahou, tři z nich při nástupu…

Zdeněk Folvarčný

Pan Králíkář

“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela muže se zvířátky, které doma k dispozici neměla.

Ilona Ondráčková