Zaháním ho a bráním mu ve vlezlosti zatažením závěsů. Nevadí mu to a i přes ty závěsy se snaží ke mně proniknout a znepříjemnit mi život.
Škodí mi a já ho měla tak ráda. Jakmile vysvitlo, už jsem ležela na dece a opalovala se. Bylo to fajn. Tehdy jsem sluníčko opravdu milovala. Stáří si ale řeklo, že už toho bylo dost, a vymyslelo si různé nemoci, kvůli kterým na sluníčko nesmím. Nevadí mi, že zůstávám bledá jako rusalka, protože na mém starém vzhledu už opálení nepomůže, nebo právě naopak.
Slunce mi ale dalo zákaz vycházení. Můžu jít s pejskem ven hodně brzy ráno, už za kuropění, a pak šlus. Jenže to slunce se nemůže dočkat a hrozně mě honí. Sotva dojdu domů, abych se schovala.
Slunce začíná můj život ovládat a není před ním úniku. Sedím tedy doma a píši stížnost. Stížnost na slunce. Nevím, proč se nemůže chovat jako dříve, přijít v létě, opálit lidi, nechat je vykoupat a při tom hřát přiměřeně. Je totiž nevychované a despotické. Ovládá přírodu, krade vodu ze studánek a ze studní a vůbec se nastydí.
Vím, že svítit a hřát v létě musí, ale čeho je dost, toho je příliš. Prosím, usměrněte ho a zakažte mu to řádění. Vždyť ho za chvíli nebude mít nikdo rád.