Pozdě, sedíme v autobuse a 75 procent účastníků zájezdu jsou důchodci. Míříme k cílové stanici do Polského sedla, k chatě Špindlerovka v Krkonoších. Čeká nás asi 19 km tůra kolem vrcholu Malého Šišáku na Stříbrný hřeben, přes kameny Sloneczníku až na rozcestí Rownia. Zde odbočíme přímo na Luční boudu, a scházet budeme do Špindlerova Mlýna kolem Bílého Labe.
Na startu se dělíme na méně zdatné a na nás, tzv. vrcholové - dohromady to dělá 16 turistů i s panem řidičem. Snažíme se co nejrychleji vystoupat do sedla, dokud sluníčko nezačne pořádně pálit. Cesta nás vede podél polských hranic. Na levé straně pod námi jsou krásná polská plesa a docela hrozivé strázy, na pravé straně naše krásná krajina s kosodřevinou a sem tam s nějakým větším kamenem. Asi po dvou hodinách chůze se před námi otevře rovná obrovská louka a uprostřed ní stojí naše první zastávka - nejstarší a nejvýše položený hotel v Evropě - Luční bouda. Základní kámen je z roku 1623. Během historie chata několikrát vyhořela a byla vždy znovu obnovena. V současné době je v hotelu asi 150 ubytovacích míst a k hotelu patří domácí pivovar a domácí pekárna. Ochutnáme výbornou řezanou dvanáctku, skvělé kávičky, ale na ostatní domácí produkty naše peněženka nestačí. K chuti přišly paštiky z Hamé, vepřové konzervy, tatranky a jiné osvědčené pochouky, které jsme zkonzumovali venku na posezení, obklopeni krásnou krkonošskou přírodou. Posíleni se vydáváme na další naši cestu podél Bílého Labe, které v těchto místech pramení. Zážitek z této části hor překonal všechna naše očekávání. Turistický chodníček se vinul nad peřejemi řeky, dohlednost byla vynikající a sluníčko nám svítilo do zad, takže jsme ten horký den zvládali docela dobře. Když jsme dorazili k Chatě u Bílého Labe, neodolali jsme vyzkoušet teplotu vody a smočit unavené končetiny do dravého proudu. Nakonec nás Bílé Labe dovedlo až do Špindlerova Mlýna.
Netušili jsme, že se na zajímavou Luční boudu za dva dny podíváme znovu. Naši vedoucí nám na pátek naplánovali další stejně krásnou procházku po Krkonoších. Tentokrát jsme vyjeli lanovkou na Pláň a pokračovali přes Přední Planinu okolo Klínovky, Chaty na rozcestí, se zastávkou na Výrovce, směrem do sedla nad Luční boudou. Tam se nám otevřel nezapomenutelný pohled na Sněžku. Prošli jsme okolo pomníčku těch, kteří v Krkonoších zahynuli, a opět jsme měli možnost prohlédnou si naši známou Luční boudu. Zpáteční cesta vedla přes svahy Kozích hřbetů po hodně náročném kamenitém chodníčku. Pod námi byl pořádný kotel. Představa, že tam někdy někdo "zahučel", byla hrozná. Ve zdraví jsme ale dorazili do Svatého Petra, kde nás čekal náš autobus.
Na Luční boudu vede hodně cest. Měli jsme možnost projít si čtyři z nich, dvě nahoru a dvě dolů. Stejně krásná musí být i cesta ze Sněžky, tu si ale necháváme na příště.
