Touha po klidu
ilustrační foto: pixabay.com

Touha po klidu

6. 7. 2019

Kdysi jsem jako většina mladých lidí toužila po pestrých zážitcích a vzrušujících setkáních a dobrodružstvích, takže mi spousta těch takzvaně všedních dní připadala nudná, ne-li dokonce promarněná.

To, po čem toužím dnes, je především klid. Jak ale chápeme klid? Jako ticho, nečinnost a setrvávání v samotě daleko od lidí? Nebo jako klid myšlenek, pokoj duše?

Co je podstatou (a to nejen mého) klidu? Není to jen stav, nýbrž především pocit, který v nás dokáží navodit určité činnosti, prostředí i lidé. Někteří lidé klid přímo vyzařují a při každém setkání se jejich klid přenáší i na nás. Jsou však naopak lidé, kteří dokáží o klid připravit, i když třeba ne přímo se zlým úmyslem. Totéž platí i o činnostech. Některé vzbuzují pocit klidu, uvolnění, vnitřního naplnění, jiné nás ženou z místa na místo a dráždí naše smysly, emoce a myšlenky.

Ano, jsem ráda sama a mám ráda tiché prostředí. Vnitřní klid je však víc. Je to především vědomí, že je vše v pořádku, že všechno se děje správně a prospěšně. Neznamená to však, že já jsem v tomto dění pouhým pasivním objektem. I na mně přece záleží, jaký postoj k té které události zaujmu a co s ní udělám. Nemusím se nechat donutit k činnostem, které jsou mi nepříjemné, mohu zredukovat na minimum styk s pro mě ne zrovna sympatickými lidmi, a hlavně snad dokážu neživit v sobě veškeré své vlastní negativní pocity - sebelítost, pocit hořkosti, zklamání a zneuznání.

V naší hektické době, v níž se v prvé řadě cení výkon a dynamika dění, shledávám, že veškeré tyto tendence mě pokojem nenaplňují. A tak mám stále méně materiálních věcí a provozuji stále méně činností. Nemyslím si však, že by to byl počátek degenerace a odtržení od reality, je to pro mě jen potvrzení rčení, že méně bývá více. Vně klid nenastane nikdy, protože podstatou vesmíru je pohyb a změna. Pánem svého vnitřního světa jsme však my sami. A s klidem v nitru, bez věčných obav z toho, co je a co bude, bude naše zbývající cesta zde daleko lehčí a krásnější.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Faldynová
Ve spoustě možností, které vnímáme, je dneska největší umění si vybrat a nesnažit se uštvat sám sebe. Já to taky teprve trénuju :-)
Jan Zelenka
Obávám se, že dosáhnout tohoto stavu je velmi těžké. Jsme součástí nějaké společnosti a ať chceme, či nechceme, ta společnost nás ovlivňuje. A často sami také tu společnost chceme ovlivňovat. Zaplaťpánbůh za prchavé chvíle, o kterých píší dámy přede mnou, které nás alespoň na čas oprostí od dění světa. Je to moc pěkná úvaha.
Mirek Hahn
Amen ! Není co dodat....
Elena Valeriánová
Mám ráda své ranní toulání přírodou s fotoaparátem. Tam cítím harmonii klidu s okolím i uvnitř své mysli. Ale pak se vracím do reality a klid se vytrácí a neumím si zatím nedělat starosti o své blízké. Aby se jim nic nestalo při jízdě autem, v zaměstnání, aby byli zdraví ...atd. A pak přijde nové ráno a klidné tišící chvíle, které jsou jen moje... díky za ně. Zuzko, jako vždy *****
Soňa Prachfeldová
Takový pocit klidu ve mě navozuje setkání s milými starými lidmi, všechno pomalu, piánko, s nadhledem, možná si už nervní situace nepřipouští. To je ale jen na chvíli. Zase se musím trochu uštvat, abych klid hledala. Moje uklidňující činnost je příroda, nebo kolo, nebo plavání bez hluku lidí, to cítím soustředění do sebe. Každý to máme trochu jinak nastavené, ale klidné nitro potřebujeme asi všichni.
Jana Šenbergerová
Během svého života jsem došla k závěru, že mi nejvíc vyhovuje dynamický klid. Já vím, zní to jako protimluv, ale já ten pocit, který mívám, vnímám přesně tak. Můj vnitřní život je určitě mnohem aktivnější než ten vnější. A často klamu tělem. Čím emotivněji vypadám, tím jsem uvnitř klidnější a naopak. Vypadám klidně, ale cloumají mnou emoce. Mám ráda klid, když po mně nikdo nic nechce a ani já se nikam nehrnu. Miluji i okamžiky bez myšlenek. Ty totiž bývají největšími nepřáteli vnitřního klidu. Zuzko, pěkně jsi mě vyvedla z klidu a donutila k akci. :-) Plně se ztotožňuji s posledním odstavcem. Dík.
Ilona Erika Kolář
Zuzko, jsou lidé, kteří k takovému poznání za celý svůj život třeba vůbec nedospějí. Honí se za něčím a neví proč, trápí se a neví proč, jsou nešťastní a neví proč. A přitom stačí tak málo: vnímat a brát svět takový jaký je,poděkovat za to dobré i za to zlé, těšit se z každodenních malých zázraků přírody a pak se stane skutečný zázrak. Stane se svobodným a štastným, protože se spojí se svým vnitřním Já a přestane se trápit blbostmi a malichernostmi a hlavně se začne dívat na věci s nadhledem.
Alena Vávrová
Moc krásně jsi to napsala, Zuzko, díky! a tu poslední větu vytesat do kamene.
Blanka Macháčková
Mám také ráda klid. Ale po pořádné akci. A v tom se asi lišíme. Je to asi dáno temperamentem. Hezký článek. Těšila jsem se na báseň, ale i próza mě potěšila.
Zdenka Jírová
Zuzko, napsala jsi to moc hezky. Naprosto s tebou souhlasím.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.