Sama v domě. Častý problém seniorek

Tak zrovna takový problém řeší moje kamarádka. Maminka má 85 let, a do podzimu loňského roku byla v pohodě ve svém domě na vesnici. Dcera bydlí ve městě, asi 20km od vesnice a syn asi 100 km. Před dvěma lety mohla a původně chtěla jít do bytu s pečovatelskou službou, až už měla klíče, tak si to rozmyslela.Teď má problémy s rovnováhou a nemůže bydlet sama. Tak pendluje od dcery k synovi, u něho se jí nelíbí, tak si vymýšlí tisíc důvodů, proč musí k dceři. Ale zvolila si to sama. Když jí v 65 letech zemřel manžel, chtěla dcera, aby dům prodala a koupila si byt ve městě. Ale to Néé. Dnes má dcera i syn 60+ a taky už nestíhá práci, matku a na svoje záliby nemá čas, ani energii. Do domova důchodců nepůjde, protože do starobince jí nikdo nedostane, (její slova) a tak jsem zvědavá, jak dlouho tato situace vydrží.

Dámy, berte s rezervou to, že váš dům chátrá. Udržujte ho v chátrání tak, aby byl obyvatelný, nemusí vypadat na 100%. Tak vám nevysaje všechny peníze a síly. Abyste se ohřály, je dobré zařídit si malou místnost poblíž koupelny na zimní bydlení. Tu není těžké vyhřát. Když mají přijít hosté, zatopíte v obývacím pokoji. A že nejezdíte autem? v podtatě každá vesnice má autobusové spojení s městem, pokud bydlíte ve městě, není o čem mluvit. Nákupy nemusíte tahat v ruce, kupte si tašku na kolečkách. Do ní se vám bohatě vejde nákup na týden - i pro pejska a kočičku. Zarostlá zahrada? Vždyť to je nejmodernější trend - to je přece tzv. přírodní zahrada. Děti nezatěžujte prací při návštěvách, mají svou práci a jsou většinou vytíženější, než jsme byly my. Je mi 72 let, mám podprůměrný důchod a jezdím každý rok na (skromnou) "dovolenou" do zahraničí. Jinak žiju finančně nenáročný život. Jde to.

Problémem by to byl, kdybych si ho z toho udělala. Jak se říká, "Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.", ale, jak tak čtu, ono to platí spíše naopak. Proto se až nyní umím radovat ze všeho, co jsem v životě vytvořila, z každé rostlinky a prvního jejího květu, kterou jsem si ze semínka, nebo z oplégru vypěstovala. Hlavně nejsem závislá na chvále, či bohapustém pochlebování těch, kteří ani nemají tušení, co všechno to obnáší. Díky tomu jsem se dokázala z 95ti % odpoutat od íčka, nebýt na nikom závislá a dělat si drobné radosti na svůj účet. O tom je můj život.

Také jsem ráda, že tento problém nemám. Přestože jsem celý život byla velkou chovatelkou a pěstitelkou, což k domku jaksi patří. Zdalipak má někdo z vás zkušenost s tím novým trendem - prodat dům společnost, která zaplatí a nechá dožít... asi jste o tom slyšeli, není nutné rozepisovat.

Dodnes jsem moc ráda, že jsem nepodlehla trendu postavit si dům. Dcery mají svůj život jinde a nám je v paneláku dobře. Kdyby bylo nejhůř, je možné zažádat si o bydlení v domě s pečovatelskou službou nebo v domově důchodců nedaleko domu, ve kterém bydlíme.

Nedávno jsme se již o tom bavili a je moc dobře, že tohle téma nezapadlo. Třeba to někomu z nás pomůže uvědomit si tvrdou realitu dnešního života a rozhodne se včas pro zabezpečení sebe na stáří. Viděla jsem u mých rodičů, jak nemysleli na své potřeby ve stáří. Ještě že mám takovou sestru, která mi vše pomáhala vyřešit.

Ano, problém to určitě je,ale člověk si ho uvědomí, až když ta situace nastane. Zajímavý a pravdivý článek.

To je v dnešní době velice častý problém. Přítelkyně to vyřešila dost jednoduše. Našla si podnajemniky. Mladou rodinu s dítětem. Obsadili horní patro a ona má zase plný dům a hlavně se přestala bát. Pán pomáhá s údržbou doma paní ji zase pomáhá se zahrádkou a nákupy. A to mrně ji vyloženě vlivo novou energii do těla. Říkala, že tohle byl její nejlepší nápad co mohla uskutečnit. Dcera a syn jsou rádi, že jejich maminka vyloženě omládla.