Také si povídáte s kočkou?
FOTO: autorka

Také si povídáte s kočkou?

19. 11. 2019

V naší zemi se podle statistik uvádí, že v domácnostech žijí asi 2 milióny psů a milión koček. To nás staví do čela všech zemí asi nejen v Evropě. Z vlastní zkušenosti vím, že jen málo lidí, s kterými jsem se kdy setkala, nikdy nemělo nějaké zvířátko doma. Třeba jen křečka nebo andulku. Máme jako národ ke zvířatům pozitivní vztah. Ovšem najdou se i výjimky, ty jsou ale vždy tvrdě kritizovány a odsuzovány. Máme i zákon na ochranu zvířat, a to nejen domácích mazlíčků. A to je dobře. 

Já sama mám dvě kočičky a musím říci, že jsem v celém svém životě vždy nějakou micku doma měla. Mám s nimi bohaté zkušenosti a myslím, že jim dobře rozumím. Moje starší kočka, která si mne před 12 lety našla v útulku, kam jsem si přišla nějakou kočku vybrat, protože ta bývalá mi odešla po šestnácti letech do kočičího nebe, se jmenuje Lucinka. Je celá černá a kožíšek se jí nádherně leskne. Schválně jsem napsala, že si mne vybrala sama - když jsem přišla do útulku a začala se po nějaké micině rozhlížet, přišla ke mně, skočila mi na klín a začala vrnět. To je vždy znamení, že se kočka cítí dobře. Je mi velmi vděčná, že jsem si ji vzala, a dává mi to najevo. Mluvíme spolu - já slovy, ona očima. Přesně poznám, co chce, kdy se něčeho bojí nebo kdy se chce jen pomazlit. Nechá si ode mne ošetřit drobná zranění, protože mně zcela důvěřuje. Je to příjemný pocit, mít důvěru zvířete.  

Druhou kočičku jsem  před čtyřmi léty dostala jako 2 a 1/2 letou od paní, která se o ni nemohla starat. Je to  princezna, má i rodokmen, patří mezi ragdolky - druhé největší domácí kočky. Má dlouhé, husté šedo-béžové dlouhé chlupy a váží kolem šesti kilo. Kocouři i dvakrát tolik. Na PP má napsané jméno Madison, já jí volám Mejdy. Přišla ke mně vyděšená, bála se všeho, protože v minulém domově bývala dlouho sama, nikdo si jí nevšímal. Všechno se vlastně učila od začátku. Plachost jí trochu zůstala, ale trvalo to dlouho, než jsem získala její důvěru. Mě pozná po hlase bezpečně, ví, když mluvím na ni a  kdy mluvím na Lucinku. Kočky mluví například pohybem ocasu právě tak jako psi, ale jejich styl je obrácený - při zavolání jemně pohnou ocáskem, to znamená " slyším tě, ". Naopak, když prudce mávají ocasem ze strany na stranu, znamená to velké rozčilení. To mi Mejdyna předvedla nedávno, kdy jsem si do koupelny koupila novou stoličku a ta jí "nevoněla". Moc ji to rozhněvalo a k  prudkým  pohybům ocasu ještě urputně mňoukala, což jsem u ní ještě do té doby neviděla. Jako by mi říkala:" cos to přinesla, mně se to nelíbí". Asi po dvou týdnech se se stoličkou smířila a ignoruje ji. 

Kočky také mají v hlavě hodiny. Když se blíží hodina, kdy končím na počítači a chodím spát, probudí se a jdou ke mně a otírají se o nohy a někdy mě hlasitě lákají do postele. Jsou to milé a pozorné partnerky.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Kolářová
Povídám.
Soňa Prachfeldová
Kočky jsou součástí našeho života. Moje velké přání mít bílou kočičku, se nesplnilo, vždy jsem se ujala opuštěné kočky a už je to můj 3 černý kocourek.Syn zachránil na šachtě tak máme 3 a mí psí jim nikdy neublížili.
Marie Měchurová
Kočky miluju - mám čtyři. Jsou venkovní, ale mají nepoužívanou kotelnu, kde jim topím. Je to babička Rozárka, její dcera Cinďula a od ní dva kocouři Mikeš a Šmudla. Nikdo je nechtěl, tak jsem si je taky nechala. V létě se nám na 4týdny ztratila Cinďulka (je moc hezky vybarvená, jako tygr). Po měsíci se objevila, zdravá a dobře živená, asi ji unesli chataři, kteří okolo nás chodí. Tak moc nám nadávala, to jsem ještě u kočky neviděla, jako kdyby my jsme za to mohli.
Jana Šenbergerová
Nikdy jsem žádné zvíře neměla, ale moje děti se o nejedno staraly. Povídám si s každým zvířetem, které o to stojí. Domluvila jsem se i s mouchou, která se mnou trávila jednu zimu, když jsem zůstala sama. Byla chytrá. Provokovala, ale věděla přesně, kdy bude moudřejší toho nechat. Docela mi chyběla, když jednoho dne zmizela. Nedělám si legraci.
Eva Mužíková
Ještě před osmi lety jsem měla dva černobílé kocoury - Burák a Macíček. Zůstali sousedům, Burákovi je již patnáct let, má dokonce vyhřívaný pelíšek v garáži. Byly to tenkrát každodenní mazlení,byli to jedni z mnoha mých zvířecích kamarádů, rozuměli každému slovu, těžko jsem se s nimi loučila. Hezký článek Zdeni.
Dana Puchalská
Škoda, že ze zdravotních důvodů nemůžu mít doma žádné živé zvíře. Měla jsem kdysi dávno kocoura, jmenoval se Mind'ák. Byl to obyčejný mourovatý kocour a byl to mazel mazaný.
Naděžda Špásová
Ne, já si povídám s pejsky. Kočky jsou hned na druhém místě. :-)
Hana Rypáčková
Hezké vyznání. Vy se máte, já na Vendu mluvím, ale ani neštěkne.U misky a u dveří o něco si řekne... Jen si vynucuje packou hlazení .
Hana Nováková
Zdeno, krásný článek
Hana Šimková
Já si zase povídám se svým pejskem a myslím si, že po té době co ho mám s rozumíme navzájem

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.