Pondělní odpoledne se rozjasnilo slunečními paprsky, a tak jsme opět vyjeli na malou procházku na kopec. Vítr sice byl občas trochu silnější, ale bylo to kupodivu docela příjemné. Víkendové deště nebyly skoro znát, uprostřed louky mě překvapil neposekaný kus trávy, jako kdyby někdo zapomněl. Možná to bylo ponecháno pro hmyz, aby se na té holé ploše měl kde schovat. Minule jsme šli jinudy, takže to nebylo vidět.
Léto si tady pohrávalo s barvami, tak jsem se na to soustředila. Převládla hlavně zelená. V lese bylo trochu znát, že tu zapršelo, kolem vody se rostliny také docela měly k životu, v rybníku vody moc nepřibylo, pejsci se proběhli a na cestě zpět jsme potkali paní s krásnou fenkou a vlčákem. Říkala, že jsou vítací, ale na pejska jsem si netroufla.
Tentokrát jsem se soustředila na zemi, nebe jsem si nechala na jindy. Naše malá procházka se nám protáhla na dvě hodiny.