Duškova přikázání

Děkuji Vám paní Švejnohová, vážím si Vaší odpovědi. Ano článek je starý, ale lidé z něj mohou neustále čerpat, pokud mají zájem. Ano, upřímnost je vždy potrestána, ale já jsem zastáncem slova Jana Husa - říkej pravdu, miluj pravdu, braň pravdu. Můj muž se mi občas směje ( ne ve zlém), že jsem husitka, ale defacto i on mě naučil hledat pravdu a za mýšlet se nad tím, co se kolem nás děje a proč. Ale to je na dlouhé povídání ... Přeji klidný den.

Milá paní Jiřino, teď jsem objevila Vaši reakci na dva roky starý článek, což v tomto případě nehraje vůbec roli... Jen jsem Vás chtěla ujistit nebo možná utěšit, že rozhodně nejste sama, kdo se svým názorem, pokud je výrazně odlišný, narazí často i tam, kde to nejméně čeká. Cituji svého syna: "Mami, klidně můžeš říct svůj názor, ale musíš počítat s následky." Zajímavé na tom je, že upřímnost a názory těch ostatních musím já přijmout bez mrknutí oka, protože jinak jsem osočena, že uznávám jen svoji pravdu a chci mít všechno jen podle sebe... Od té doby se sice mnohé změnilo (k lepšímu), ale přesto ve vztazích v rodině (i s nejbližšími přáteli) platí, že je při sdělování vlastních názorů a myšlenek nutno postupovat s rozmyslem a velkou diplomacií. Ale ani to samozřejmě není žádné dogma, vždyť skoro každá výjimka potvrzuje pravidlo, že?

Dobrý den všem, poprvé v životě jsem se rozhodla někam něco napsat...pan Duška mám velmi ráda a jeho životní postoje mi velmi pomohly přežít v životě špatné či ještě horší chvíle. Ve svých 50ti letech jsem se rozhodla, že už nebudu mlčet a klidně a upřímně řeknu, co si myslím...silně jsem narazila jak v rodině, tak u do té doby dle jejich slov " nejlepší přítelkyně". Celý život jsem mlčela, nerada se hádám, nikomu jsme nic nenutila, jen jsem řekla - s tím nesouhlasím, to se mi nelíbí - a byl konec. Netušila jsem, že aby byl člověk oblíbený, musí mlčet a kývat hlavou. Ale to už nedělám a už ani nebudu. Žiju si svůj život, mám skvělého muže, koníčky, pejska. Jen asi nikdy nepochopím, co jsem vlastně provedla špatného. Přeji všem klid v duši. Jiřina

Jaroslav Dušek názorně o Čtyřech dohodách od D. M. Ruize 1/ https://www.youtube.com/watch?v=BCttKPjzRsA 2/https://www.youtube.com/watch?v=nlZ7JzPZ2ZI 3/https://www.youtube.com/watch?v=wUEIHMRQm-s 4/https://www.youtube.com/watch?v=Im7bMNJFVzU 5/https://www.youtube.com/watch?v=wUEIHMRQm-s

... dokáže osvojit...

Škoda, že si je tak málo lidí osvojit a přitom žít svůj vlastní život dle D.M. Ruize

Se zájmem jsem si znovu přečetla návod na život podle J. Duška. Celý svůj život jsem nepotřebovala žádný návod jak plnohodnotně žít. Nyní v seniorském věku mohu pouze bilancovat a srovnávat, jak jsem se do různých studií, pravidel, desatera přikázání nebo doporučení vešla. Ze zde citovaných je to pravidlo č. 18 a č. 19. Věř svým pocitům. Při tom zůstanu i nadále. Pravidlo č. 2. Když se ti něco nelíbí, řekni to. Tak je mi bližší rčení "mluviti stříbro, mlčeti zlato," mám životem prověřené. Po nedávné zajímavé debatě zde na íčku jsem uplatnila pravidlo č. 2 a vzápětí jsem zjistila, že je to zbytečné, protože současně platí č. 10 a 12. a mnoho dalších, které pan Dušek neuvedl. :-)

I když je J. D. hodně výstřední, je hodně inspirativní. Kdykoliv jsem s ním chtěl o některých jeho názorech vyjádřit pochyby, nebo polemizovat, zjistil jsem, že to skončí vždycky stejně. On nikoho v diskuzi nepřesvědčuje. Jen uvede několik nezpochybnitelných faktů. Tím, že je dokáže dát do souvislostí, které normálně lidé nevnímají, nakonec vždycky dojdu k tomu: "A víš, že ty máš Jaroslave vlastně pravdu? Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel". Tak teď, když už ho nevídám, ani to nevadí. Prostě se rovnou zkusím na různé věci dívat i tak, jak by je ze svého specifického pohledu viděl on. To je to inspirativní a také můj život obohacující. Na podobné téma, jak píše paní Rokytová, jsme jednou také mluvili. Šlo o konflikt verbálního hodnocení něčích nedostatků a vnitřního pocitu tolerance něčích nedostatků. Už si vůbec nepamatuji, jestli jsme to dokončili, nebo k čemu jsme došli. Číst Duška je jako číst o zdravé výživě. Sice se podle ní nestravuji, ale některé zásady utkví a do jídelníčku a svých stravovacích návyků je zapracuji.

Bezvadná životní moudra. Jen si myslím, že to, co se mi nelíbí, nemohu vždy jen tak říkat (jde hlavně o mezigenerační vztahy v rodině). Jinak souhlasím se vším.

Pan Dušek není pro mě příkladem ,nějak se živit musí ,ale mě to nijak nenadchlo a hlavně mi připadal nějak moc odtaživý od normálního života. Ale je to jeho život. Poučky si můžete vždy někde najít, ale život je tak pestrý a nečekaný ,že nějaká poučka se používat nedá, tam musí nastoupit rozum a dobrota kterou máme v sobě.