Na Stojáka letos slaví patnáct let. Kde berete náměty na vaše skeče?
Většinou to začne čirou improvizací a postupně se něco ustálí. Náměty hledám všude, stačí se dívat kolem sebe. Ale hlavně se často dívám do zrcadla. Naštěstí mám dar sebereflexe. Něco mě napadne a v tu chvíli se mi v hlavě rozjede celý příběh a na základě toho si občas nahraju poznámku do mobilu. Problém nastává za měsíc, když to chci zpracovat a netuším, co jsem tím myslela… Tak třeba u poznámky - blondýna miluje šampaňské – jsem si už nikdy nevzpomněla, o co šlo.
Jak jste se stala herečkou a jednou z hlavních tváří stand-up comedy Na stojáka?
Přihlášku za mě tehdy vyplnil taťka, já neměla ani televizi. Nechtělo se mi tam jít, nesnáším konkurzy, protože na nich nejsem dobrá, nechodím na ně. Ale přesvědčil mě, tak jsem tam šla a uspěla.
Píšete texty, máte rozepsanou knížku, skládáte hudbu, hrajete, zpíváte. Co vás baví víc?
Nejdůležitější jsou pro mě moje texty a hudba. Složila, napsala a vydala jsem už dvě alternativně folková alba, a přestože nemám čas moc koncertovat a ví o nich relativně málo lidí, jsou pro mě zásadní a chystám další. Moje písně jsou velmi autobiografické, otevřené. Texty píšu většinou záchvatově, kdeklliv. Někdy mám během pěti minut hotovo. Zhudebňuji je pak v noci. Co se týče literárního psaní, v minulosti jsem pravidelně psala fejetony pro různé časopisy. Hodně času také věnuji svému youtube kanálu. Testuji tam především dekorativní kosmetiku a točím make-up tutoriály.
A o čem bude chystaná knížka?
Dopisuji knihu povídek. Z poloviny autobiografických a čtenář si musí sám vybrat, která část povídky je fikce a která ne. Měla by vyjít na jaře u Albatrosu. Budou tam i moje krátké básně a ilustrace. Takové středně lehké čtení.
Jak jste se dostala do legendární kapely Pražský výběr, kde zpíváte?
Dodnes nechápu, jak se stalo, že mě oslovili. Michael Kocáb mi zkrátka před lety zavolal, jestli s nimi nechci zpívat. A tak jsem v podstatě už pět let stálým hostem. Je to pro mě velká pocta. Letos v létě jedeme turné po Létofestech, moc se těším.
Otevřeně mluvíte o svých úzkostech a depresi...
Trpím panickou poruchou a sezoně i depresemi, což je občas velmi únavné. Zažila jsem i fázi života, kdy jsem nechtěla, aby mi někdo pomáhal, ale od té doby jsem se posunula – s depresemi i panikou aktivně bojuji a teď jsem už pár let v podstatě v pohodě. Úzkosti i permanentní iracionální strachy – například, že se tahle kavárna v patře zničehonic propadne, už umím řešit za pochodu.
Půjdeme do jiné kavárny? Je to pro vás řešení?
Dnes už ne. Prošla jsem intenzivními terapiemi i medikací, uspořádala si život, začala pravidelně sportovat. Pracovala jsem na tom tři roky a také jsem si ověřila, že vůle dokáže mnohé - vůle žít a přežít.
Co byste doporučila někomu, kdo panickou poruchou nebo depresemi trpí?
Přiznat si to. Hodně lidí mi ohledně paniky píše a děkuje, že o tom hovořím, protože často netuší, co se s nimi děje, lékař je odbude a okolí situaci zlehčuje nebo prostě nechápe. Člověk musí pomoc hledat, dokud nenajde, nikdo jiný to za něj neudělá. To si nepomůže samo. Lidé také často věří mýtům nebo nejsou dostatečně informování ohledně medikace. Všichni jedí po kilech ibuprofen, ale když si mají vzít antidepresiva, mají problém. Přitom deprese může být smrtelná nemoc. To, že ji nevidíte na rentgenu, neznamená to, že tam není.
Šla jste část Svatojakubské pouti, která končí v Santiagu de Compostela. Dozvěděla jste se cestou něco o sobě?
Loni jsem šla pyrenejskou část, letos se tam chci vrátit. Nejraději bych šla rovnou z Prahy, ale na to bohužel nemám čas. Překvapilo mě, že jsem se o sobě nic nového nedozvěděla, ale spíš jsem se k sobě vrátila a ověřila si, že cesta zpomalení života a odbourání zbytečností je správná. Člověk může být šťastný s absolutním minimem. Taky jsem se dozvěděla, že prostě nejsem typ, který by v sobě něco dusil, protože jeden den po 16 kilometrech konstantního prudkého stoupání do průsmyku s patnáctikilovou krosnou na zádech jsem se nepublikovatelně vykřičela do přírody. Tak tři minutky jsem křičela, plakala, pak mi přítel říká: tak už můžeme jít dál? Já kývka a v klidu jme pokračovali. Tam jsem si potvrdila, že pro mě není cesta stát se jogínkou a vše klidně rozdýchat, že potřebuji věci dostat hned a rychle ven.
Jaké máte další letní plány?
S Pražským výběrem Létofesty, standupy, moderace, psaní. S přítelem také poletíme do Japonska. Na podzim mi začne zase hraní – v divadle Na Fildovačce, v Karlíně. A uvidíme, jestli budu něco nového zkoušet.
