Babinec

Tento týden jsem zde měla 3 vnuky ve věku - 10 let, 12 let a 15 let. První den mi pomohli pokosit zahradu, pak hry - přímo v tom vedru divočení, zavečer všichni koupaliště. A druhý den jsme jeli do ZOO Brno - městskou na nádraží, pak lokálkou do Skalice, vlakem do Brna, odtud šalinkou do ZOO - cestování se všem líbilo, protože většinou jezdí na výlety s rodiči autem. Ti malí byli neúnavní, starší vnuk je skaut, na táboře už měl svoji družinku - tak jsem byla ráda, že mi v mém věku s těmi menšími v tom horku a neúnavném běhání v celém velikém a nádherném areálu zoologické zahrady v Brně pomohl s menšími vnoučky. Výlet se nám vydařil, budu na něj dlouho ráda vzpomínat. A až teď si dopřávám chvilku u zajímavého článku, odpočívám a zase už brzy budu muset chystat jídlo na zítřejší pouť, kdy se u mne sejde celkem veliká rodina...

Je to správný článek. Jsem dvojnásobná babička a ráda jsem se zapojovala do rodinného kolotoče, když mě potřebovali jejich rodiče, abych hlídala nebo mi je půjčili na dovolenou či výlet. Teď už jsou velcí, vnučce je 28 a pravnoučetem mě zatím neobohatila, vnuk je mladší, je mu 12 a nebydlí ve stejném městě jako já. Dokud byl malý hlídala jsem u nich často, dcera hned po jeho narození ovdověla, tak jsem vypomáhala, jak potřebovala, musela chodit do práce. Často býval u mne v předškolním věku na pár dní a tak jsem musela vymýšlet "klukovské" hry a různě výlety s klučičím zaměřením. Pro mne to byla novinka, já měla dvě holky a starší vnučka byla taky holka. Ale slovo "povinnost" je hlídat, jsem od nich nikdy neslyšela.

Vzhledem k tomu, že syn se rozvedl a snacha bývalá mu vyhradila na tyto prázdniny 10 dní, kdy má děti, tak jsem hlídala 4 dny, zbytek syn. Jinak odmala jsem hodně hlídala i když byly děti malinké a snacha už nekojila. Alespoň tak jsem si je užila. Dnes, když tu byly jsem si tak říkala, že to tak uteklo, z Madlenky je slečna, Štěpa je krásný kluk, sportovní typ. Madlence je 9, Štěpovi je 7 1/2.Až jsem měla slzy v očích. Snažila jsem se pomoci v rámci mé nemoci. Někdy to nebylo moc dobré, ale dodnes jsem ráda, že jsem to dala a jako malé jsem si s nimi užila spolu s manželem hodně legrace.

Dobrý článek, každý člověk , tedy i babička je originál. Je to o vztazích,to především, o zdraví, o tom, zda babička už je v důchodu. Myslím, že většina pomůže, když je třeba, ale nezapomíná na vlastní žití a koníčky. Přece jen jsme my babicky také pokročily s dobou a když vypuknou prázdniny nevezme si vnocata na všechny volné dny a nestojime u kamen. Nakonec, my je si děti také museli obstarat sami , byla jsem vdecna6 mamce za sebemenší výpomoc, také chodila do prace a slovo povinnost u nás nezaznělo nikdy a nezní ani nyní.

Hlídáme vnuky tzv. dobrovolně-povinně. Co máme dělat? Dcera porodila během dvou let tři kluky. Teď má nejstarší sedm a dvojčata pět. Našla si dobrou práci, (mají hypotéku na domě) a nemůže si dovolit zůstat moc často doma. Tak hlídáme a hlídáme. Druhá babička chodí ještě do práce. Kdyby aspoň onemocněli naráz, ale ne, to musí být postupně....Druhá dcera (400km od nás) to musela zvládnout bez babiček....Většinou to ale děláme rádi...

Tak to naštěstí máme vyřešené. Slovo povinnost, či musíte, se u nás nevyskytuje, vědí, že by moc nepochodili.

Sama takovou situaci nezažívám, ale mezi známými mám prarodiče různého typu. Váš člověk je výbornou analýzou současného stavu.

Není-li to nezbytné, svým dětem se do života nepletu, což samozřejmě zahrnuje i vnoučata. Musí nechat na mně, jestli mohu a chci být součástí jejich aktivit. Zatím pokud mohu, tzn. jsem způsobilá zdravotně a je mi to umožněno, určitě jsem k dispozici. Už jen proto, že mé děti si prarodičů neužily a evidentně jim to schází.

Pěkný článek.

Ano, je to tak. I když jsou dnes rodiče mnohem víc vytížení, než jsme byli my, přece jen oni jsou ti, kteří mají povinnost se o své děti postarat. Prarodiče, pokud jsou už v důchodu (a to dnes nemusí být pravidlem), a jsou ochotni kdykoliv vnoučata pohlídat, jsou takovým bonusem.