FOTO: Wikipedia.org a pixabay.com.

Zamyšlení na sklonku života

30. 7. 2019

Není to tak dávno, co jsem dostala jeden mail. Na rozdíl od jiných, které mi z velké části nic nepřinesou, jsem tento přečetla jedním dechem, slzy mi kanuly po tvářích a po celém těle mě mrazilo.

Můj příběh

Autor: Hana Nováková

Hodnocení:

(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Doušová 31.7.2019 17:54

Zrození..........život..........umírání.Toť celý náš život,který můžeme ovlivnit a prožít v lásce ,pochopení k bližnímu a hlavně být sama sobě příkladem. Pak se smrti nemusíme bát ,je to poslední součást našeho života. Žij a nech žít........ Moc zajímavý článek.......

Zdenka Jírová 30.7.2019 23:38

Je to vyjádření největší lidské pravdy. Odpovídá to rčení, že zdravý člověk má milion přání a nemocný jen jedno a bohužel , to bývá jeho přání poslední.

Věra Ježková 30.7.2019 16:57

Hano, tento mail ke mně nedoputoval. Děkuji.

Soňa Prachfeldová 30.7.2019 14:33

Když se blíží konec života je to bolestné nejen nemocí, zejména opustit naše nejmilejší, nevědět, jak vše v rodině bude pokračovat, člověk se loučí s tím co miluje a auto a zlato to jistě není. Nikdo tomu poslednímu dni neuteceme.

Alena Vávrová 30.7.2019 14:26

Také jsem již tento "vzkaz" S. J. kdysi četla. Díky za připomenutí.

Zuzana Pivcová 30.7.2019 13:37

Tolik lidí už k tomuto moudru na konci života dospělo, a přesto se z toho další nepoučí. Děkuji za zveřejnění.

Jana Šenbergerová 30.7.2019 13:02

Tento mail jsem dostala už docela dávno a také mě zaujal. Není nad vlastní zkušenost, a ta je většinou nepřenosná. Škoda, že zmoudříme často až na té smrtelné posteli. A mnozí ani nemají to štěstí, aby vůbec měli nějakou postel pro život. S bohatstvím a možnostmi s tím spojenými se musí hodně špatně umírat. My, co tu necháme jen své zhuntované tělo, to budeme mít o chloupek lehčí. Nejvíc se mi líbí úplně poslední věta. Ta vyjadřuje všechno, co potřebuje smrtelník vědět. Skrývá se v ní nesmrtelnost.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Šokující jízda trolejbusem MHD v Praze. Lidé nevěřili svým očím, co je při jízdě čekalo za překvapení

Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující v trolejbusu, který jsem na přepravu využil i já, bylo doslova k neuvěření.

Roman Procházka

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá

Zápisník starého muže: Kolaps po dlouhém stání

Čtu, že středoškoláci v Žatci zakončili vojenský výcvik přísahou, tři z nich při nástupu…

Zdeněk Folvarčný

Pan Králíkář

“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela muže se zvířátky, které doma k dispozici neměla.

Ilona Ondráčková