Foto: autorka

Krvavý koleno ještě žije

29. 7. 2019

Můj příběh

Autor: Jana Hošková

Hodnocení:

(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Mirek Hahn 30.7.2019 09:22

První hodina odbila..., lampa ještě svítila... Druhá hodina odbila..., lampa ještě svítila... Ještě mám husí kůži.

Soňa Prachfeldová 30.7.2019 09:00

Peraka jsem se bála, do sklepa jsem chodila s busícím srdcem a větší vnučce už také povídám o strašidlech. Dnes se zase bojím chodit večer sama po ulici, ale těch živých děsu.

Jana Hošková 30.7.2019 08:40

No ano! Málem jsem zapomněla,že to taky byla hra! Hráli jsme ji na dvoře,ale už fakt nevím jak,akorát si pamatuju,že jsme u toho příšerně řvali!

Drahomíra Stínilová 30.7.2019 01:58

Vtipnej článek. Taky jsme hrály jako děti krvavý koleno. Už jsem na to zapomněla. Dobrá poznámka Mirka Hahna.

Danka Rotyková 29.7.2019 21:25

Péráka neznám, ale Krvavý koleno jsme hráli rádi. Co jsme taky měli dělat, museli jsme být rádi i za takovou zábavu, hlavně že nebyla nuda. Už si pamatuji jen některé okamžiky z té zábavy. Snad je nezapomenu.

Jana Šenbergerová 29.7.2019 19:45

Mně určitě nikdo žádné strašidelné příběhy nevyprávěl. Pérák mi nic neříká a krvavé koleno jsem mívala tak často, že by mě těžko mohlo vyděsit víc, než bolelo. Kolem půdy a do sklepa jsem ovšem i bez toho chodila s respektem. Co kdyby ...

Zdenka Soukupová 29.7.2019 18:27

Péráka taky neznám. Na krvavý koleno jsme si hráli, ale je to tak dávno, že už vůbec nevím, jak se to hrálo. Můžete mi to někdo připomenout? Děkuji.

Jana Hošková 29.7.2019 17:52

Podivila jsem se,že neznáte Péráka! Tuhle jsem o něm narazila na nějaký článek a prý se o něm hlavně ale za války povídalo i po Praze a Čechách...něco prý jako vymyšlený hrdina,co škodil Němcům. Jinak jsem se musela zasmát kolenu Mirka - dobrá připomínka! :-))

Helenka Vambleki 29.7.2019 16:28

Hrávali jsme to, ale u nás v Ostravě se říkalo Krvavý dědek. Až mám husí kůži, když si vzpomenu na to pomalé a strašidelné odpočítávání První hodina odbila, druhá hodina odbila....já byla jako dítě hodně hybká, tak mne nikdy krvavý dědek nechytil :)

Zuzana Pivcová 29.7.2019 16:28

Některé české pohádky, aniž si to dnes uvědomujeme, byly docela pěkné horory. Mojí sestře ale stačil ke strachu ze sklepa jen pavouk.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Šokující jízda trolejbusem MHD v Praze. Lidé nevěřili svým očím, co je při jízdě čekalo za překvapení

Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující v trolejbusu, který jsem na přepravu využil i já, bylo doslova k neuvěření.

Roman Procházka

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá

Zápisník starého muže: Kolaps po dlouhém stání

Čtu, že středoškoláci v Žatci zakončili vojenský výcvik přísahou, tři z nich při nástupu…

Zdeněk Folvarčný

Pan Králíkář

“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela muže se zvířátky, které doma k dispozici neměla.

Ilona Ondráčková